Země původu:
Německo
Zařazení:
FCI sk. VII - ohaři
Standard č. 99
Historie:
O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že se chovali již v první třetině 19. století na výmarském dvoře. V polovině století (tedy před počátkem čistokrevného chovu) spočíval chov psů téměř výhradně v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu – především v okolí Výmaru a v Duryňsku, kteří chovali psi většinou jen na základě jejich výkonnosti. Když dny takzvaných vodicích psů skončily, křížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a dále chovali tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize. Je pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů a chová se již zhruba 100 let čistokrevně.
Povaha a chování:
Všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu. Ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě.
Vzhled:
Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.
Průměrný věk:
12 - 13 let
Péče:
Výmarský ohař je lovecké plemeno s velkým temperamentem. Potřebuje hodně pohybu a od štěněčího věku důslednou výchovu. Množství a kvalita potravy musí odpovídat momentální zátěži psa. Srst krátkosrstých výmarských ohařů nevyžaduje takřka žádnou péči, postačující je občasné kartáčování. Dlouhosrsté výmarské ohaře je třeba pravidelně česat.
Chovatelský klub:
