Země původu
Německo
Zařazení
FCI sk. VII - ohaři
Standard č. 99
Historie
O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že se chovali již v první třetině 19. století na výmarském dvoře. V polovině století (tedy před počátkem čistokrevného chovu) spočíval chov psů téměř výhradně v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu – především v okolí Výmaru a v Duryňsku, kteří chovali psi většinou jen na základě jejich výkonnosti. Když dny takzvaných vodicích psů skončily, křížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a dále chovali tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize. Je pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů a chová se již zhruba 100 let čistokrevně.
Povaha a chování
Všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu. Ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě.
Vzhled
Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.
Průměrný věk
12 - 13 let
Péče
Výmarský ohař je lovecké plemeno s velkým temperamentem. Potřebuje hodně pohybu a od štěněčího věku důslednou výchovu. Množství a kvalita potravy musí odpovídat momentální zátěži psa. Srst krátkosrstých výmarských ohařů nevyžaduje takřka žádnou péči, postačující je občasné kartáčování. Dlouhosrsté výmarské ohaře je třeba pravidelně česat.
Chovatelský klub
Klub chovatelů výmarských ohařů
