Kdybyste věděl, co bude následovat, řekl byste to znovu? ptám se.
„Bez váhání.“
Tehdy v roce 1998 byl na vrcholu. Jeho náročný a nesmírně ofenzivní styl se třemi útočníky obdivoval celý fotbalový svět. Dostal nabídku z Barcelony. I Real Madrid ho naťukával.
„Ale mně se nechtělo z Říma,“ usměje se.
Když se pustil do dopingové války s Juventusem, na deset let se vytratil. Nebo se spíš musel vytratit. Mocní se o to postarali.
Také o tom hovořil jedenasedmdesátiletý Zdeněk Zeman v exkluzivním rozhovoru, který si můžete přečíst ve středečním vydání MF DNES. O čem ještě mluvil?
O (ne)trénování. Mám volno. Čekám na nabídku, která mě zaujme. Já chci dělat fotbal. Kdekoli. Ale jenom fotbal, ne nic okolo.
Proč nikdy nevzal Plzeň nebo Slavii. Potkali jsme se v Římě, mluvili jsme hodiny, ale už se neozvali. Asi měli jinou představu.
O českém fotbale. Poměry moc neznám a nevím přesně, co se u vás děje. Ale poslouchám a vidím. Rozhodčí, korupce... To mě moc neláká. Český fotbal neprochází dobrým stavem. Reprezentace nic moc. A kluby? Čekal bych víc. Hlavně od Sparty.
O Stramaccionim. Byl to můj tifoso (fanoušek) a několikrát mě v Římě pozval na oběd. Chtěl, abych mu řekl, co si myslím o fotbale, o trénování. Jen nevím, jak na něj přišla Sparta. Proč zrovna jeho, vždyť nikde neměl úspěchy? Leda u juniorů.
O Schickovi. Má to v Římě těžké. Až mám takový pocit, že ho trenér Di Francesco ani moc nechtěl. Hrotového útočníka musí hrát Džeko, takže na Schicka nezbývá prostor. Na kraji hřiště svou pozici nenajde.
