Spolu s Hartigem mizí ve svém přechodném domově trenér Vlastimil Petržela, asistent Vladimír Borovička, slovenský brankář Kamil Čontofalský, obránci Martin Horák s Pavlem Marešem a záložník Radek Šírl.
Hartig v tomto mužstvu ukrajuje teprve třetí týden, další jeho krajany i Čontofalského si k sobě kouč Petržela převelel z Česka o něco dřív.
„Ale už teď můžu říct, že jsem chybu neudělal,“ říká na kratičkého blonďatého ježka ostříhaný Hartig. „Nastoupil jsem zatím ve třech přípravných zápasech vedle útočníka Keržakova a troufal bych si předpovídat, že nám to spolu půjde. Tenhle ruský reprezentant je opravdu fotbalový bombarďák.“
Góly dal zatím sice jen dva, ale to ho nijak nezneklidňuje. „Na zkoušce na Kypru, kam jsem letěl na otočku, jsem hrál jen poločas, v dalším zápase na soustředění ve Španělsku asi šedesát minut,“ vypočítává šestadvacetiletý fotbalista. „Já se dvakrát trefil až tady v Nymburce, kde jsem si v úterý proti Kolínu zahrál celý zápas. Vyhráli jsme sedm nula.“
Podle Petržely by měl mít místo v základní sestavě jisté, ale na dotaz, jak se těší na ligový start v sobotu 15. března, jen skromně pokrčí rameny. „Doufám, že hrát budu, ale záleží to na trenérovi.“
Když má srovnat úroveň svého nového mužstva s českou první ligou, bez dlouhého rozmýšlení prohlásí: „Kdyby proti nám vyrukovala Sparta, bylo by to hodně vyrovnané. Prostě měla by s námi moc a moc práce.“
V Petrohradu pobyl koncem února pouhé dva dny, to když podepisoval smlouvu. „Byl jsem tam dvakrát trénovat, takže jsem si mohl prohlédnout klubové tréninkové centrum,“ říká. „Vypadá to dobře, všechno potřebné je pohromadě, tréninková hřiště, hala, posilovna, rehabilitace. A každý hráč má svůj vlastní pokoj s televizí.“
S pětiletým kontraktem je také spokojený. „S tím, co jsem měl v Bohemce, se to nedá srovnat.“
I bydlení už má vybrané. „Všichni, co jsme přišli z Čech, máme takové malé řadové rodinné domky v jednom místě, takže se budeme moci bez problémů a bez zbytečných ztrát času navštěvovat. A už se těším, až za mnou v dubnu přiletí manželka. Pak se tam opravdu budu cítit jako doma.“
Jediným Hartigovým úskalím je zatím ruština. „Měl jsem ji na škole jen rok, takže prostě nemluvím. Jen se snažím co nejvíc odposlouchat výrazy, které potřebuju na hřišti. Třeba když na mě někdo zakřičí nazad, vím, že se mám stáhnout, už rozumím, když mám jít třeba do zdi. Klika, že trenér mi při taktické přípravě může říct všechno česky.“
