I kvůli souběhu událostí se může na první pohled zdát, že trest padl právě za propalestinské postoje.
Jistě si vzpomenete na obrázky plného Celtic Parku při duelu Ligy mistrů proti Atlétiku Madrid. Celým stadionem vlály palestinské vlajky, což je ve fotbalovém světě dost nevídaný unikát.
Palestino, nikdy nepůjdeš sama. Fandové Celtiku jsou i proti svému klubu. Proč? |
Mnozí tak naráží na to, že právě kvůli nedávným incidentům se vedení rozhodlo proti vlastním fanouškům zakročit.
Některým radikálním členům nejvěrnějšího okruhu, kteří se „nepřijatelně provinili“ během posledních zápasů, dočasně zakázalo vstup na všechna domácí utkání. Podle klubu vyloženě nejde jen o zmíněnou akci s vlajkami, kterou zorganizovali napříč celým stadionem.
Zatím spíš trestá způsob, jakým fanoušci své názory prezentují, a zásah obhajuje dalšími prohřešky.
Klub totiž nadále vyšetřuje i přítomnost transparentů, které „odkazují k podpoře různých teroristických organizací zapojených do konfliktu na Blízkém východě“, jak stojí podle serveru The Athletic v zaslaném emailu.
Kupříkladu symbolů Lidové fronty za osvobození Palestiny (PFLP), tedy organizace, již za teroristickou považují Spojené státy americké nebo Evropská unie, ne však Velká Británie.
Samo vedení pak vysloveně popírá, že by trest padl pouze za ony černo-bílo-zelené prapory s červeným klínem, za něž přirozeně klub čelí i trestu od UEFA. Ta obecně nemá na stadionech ráda jakýkoli politický aktivismus.
Klub se před zápasem celé akci snažil předejít a žádal, aby „transparenty, vlajky a symboly týkající se konfliktu a zemí, které jsou do něj zapojeny, nebyly v současné době v Celtic Parku vystavovány“.
Zelená brigáda ale vyzvala všechny ostatní fanoušky, aby na podporu Palestiny nerezignovali, což se nakonec stalo.
Nebyl to zároveň první případ. Už 7. října, když se Celtic doma utkal s Kilmarnockem několik hodin po útocích Hamásu v Izraeli, vyvěsila Zelená brigáda dva velké transparenty s nápisy „Svobodná Palestina“ a „Odboj zvítězí“.
Klub tuto akci odsoudil a následně prohlásil, že „Celtic je fotbalový klub, nikoli politická organizace.“
Nir Bitton, izraelský záložník, který v Glasgow hrál v letech 2013-2022, pak kritizoval fanoušky za to, že mají „vymyté mozky“ a že „o tomto konfliktu mají nulové ponětí, přesto se chovají, jako by všechno věděli“.
Nic z toho ale klub v oficiálním odůvodnění nepoužil.
Skupina potrestaných fanoušků se měla provinit použitím pyrotechniky během zářijového zápasu s Feyenoordem, nelegálním vstupem do Celtic Parku před říjnovým zápasem s Laziem za účelem vyvěšení nepovoleného transparentu, „násilným a urážlivým“ jednáním vůči stewardům na stadionu Hibernianu a prezentací konkrétního „nepovoleného transparentu“ při zápase s Atlétikem.
„Aby nedošlo k nedorozumění, postupné kroky, které klub v průběhu času přijal, jsou důsledkem stále závažnějšího stupňování nepřijatelného chování a nedodržování platných předpisů na zápasech v Celtic Parku a na venkovních hřištích, což vyvolává vážné obavy o bezpečnost,“ uvedl tiskový mluvčí skotského mistra.
Jeden z nejtěžších trestů, jaký lze ze strany klubu udělit, tak podle něj přímo nepadl za podporu Palestiny.
Zelená brigáda pak ale reagovala následovně:
„Je nepopiratelné, že sankce uvalené na konkrétní osoby jsou důsledkem jejich solidarity s Palestinou. Zmíněné tresty, především kolektivní zákazy, jsou zjevně nespravedlivé; postrádají právní smysl, spravedlivý proces a komunikaci. Jednotlivci jsou neprávem trestáni dříve, než obdrží jakékoli obvinění a důkazy, nehledě na to, že nemají právo na obhajobu.“
A širší fanouškovské sdružení Celtic Trust přidalo, že „ je naprosto jasné, že tato akce byla motivována vyvěšením palestinských vlajek v Celtic Parku“.
Už dříve klub přestal vydávat některým radikálním fanouškům vstupenky na venkovní utkání a vypadá to, že se případně odhodlá i k dalším tvrdším krokům.
A jestli skutečně fanoušky trestá za palestinské vlajky? Tak jako tak je jasné, že se postupně svým příznivcům neodvratně vzdaluje.
Ti totiž vidí v palestinském příběhu paralelu s irským bojem za nezávislost. Slavný klub založili v osmdesátých letech 19. století irští katoličtí přistěhovalci, kteří v tehdejším viktoriánském Glasgow rozhodně nebyli vítáni s otevřenou náručí.
Z podobných důvodů byli v minulosti solidární s Basky či Katalánci ve Španělsku nebo ještě dřív – v dobách apartheidu – s utlačovanými v Jihoafrické republice.
A vedení je teď ve svých krocích jasně v opozici.