Nesnesitelná vedra
"Momentálně se v tomhle období vůbec nedá být venku, ve stínu je 45 stupňů, v noci ještě 35. Aklimatizoval jsem se však celkem rychle," říká bývalý hráč olomoucké Sigmy, který poté působil jako trenér v druholigové Holici. "Často je tu i stoprocentní vlhkost vzduchu. Až když kolem půl šesté večer zapadne slunce, je snesitelněji. Za měsíc už by to prý ale mělo být lepší."
Do Saúdské Arábie, jež se loni zúčastnila světového šampionátu, ale tam dostala za vyučenou, odešel šestatřicetiletý Pivarník z druholigové Jihlavy, kam zamířil právě po vyhazovu z ambiciózního klubu na předměstí Olomouce. Dva týdny před startem nové sezony.
Nemířil do neznáma
Z Holice, kde vedle trenérského postu zastával i funkci sportovního ředitele, se na podzim minulého ročníku přesunul do Jihlavy. Na Vysočině se uvedl znamenitě: v porážkách tonoucí tým nabil sebevědomím a ten po jeho příchodu devětkrát v řadě neprohrál.
Jihlavské vedení na mladého trenéra, ostříleného hráčskými zkušenostmi ze zahraničí, hodně sázelo. Klub pomalu začal uvažovat o útoku na první ligu a Pivarník měl nastartovat proces, na jehož konci by byl - za dva tři roky - postup.
"Je zde prostor pro koncepční práci, a to se mi zamlouvá," tvrdil tehdy sám kouč.
A myslel to upřímně. I proto zkraje léta ještě s díky odmítl nabídku Púchova, hrající nejvyšší slovenskou soutěž. Lákání Orientu už ale neodolal. "Byla to pro mě velká šance získat nové zkušenosti," vysvětloval své rozhodnutí Pivarník. Jako hráč působil odchovanec košického fotbalu ještě před příchodem do Sigmy tři sezony i v Rapidu Vídeň, s nímž získal v roce 1996 rakouský titul.
Na Blízkém východě pak hrál nějaký čas v Kuvajtu a v Izraeli. "Nemířil jsem tedy úplně do neznáma," podotýká Pivarník.
První týden se 40 hráči!
Do Dahranu, dvěstěpadesátitisícového města na pobřeží Perského zálivu, odletěl 18. července. Pět dní předtím si jej (možná nejen) fotbalový server middleeastfootball spletl s jeho strýcem Jánem, internacionálem a mistrem Evropy z roku 1976, když referoval o jeho příchodu do klubu z Dahranu.
Ján Pivarník v arabských zemích trénuje dlouho, také jeho kontakty možná synovci v nabídnutí orientálního angažmá pomohly.
Vlastně okamžitě po příletu do sluncem rozpálené země začal exholický kouč s přípravou týmu na novou sezonu. "První týden bylo na tréninku 40 hráčů. Tady se na začátku uchází o místo i chlapci z ulice, myslí si, že hrát může každý."
Vítězná premiéra
Těsně před začátkem ligové soutěže odjelo mužstvo na sedmidenní soustředění za hranice. "V Saúdské Arábii jsme neměli soupeře, se kterým bychom mohli odehrát těžší zápasy, a tak jsme se vydali do Kataru, vzdáleného 400 kilometrů," přibližuje Pivarník. "V hlavním městě Doha jsme nastoupili každý druhý den k utkání proti ligovým mužstvům. Stihli jsme tři zápasy, dvakrát jsme vyhráli. Katar v poslední době přitáhl do své soutěže velké hráče: Batistutu, Effenberga, Baslera a další."
Premiéru na lavičce v mistrovském zápase si odbyl v 1. kole nejvyšší soutěže, King Fahad Cupu, a jeho tým na domácím stadionu smetl protivníka z metropole Al-Riyad 4:0. Všechny branky padly v první půli mezi 28. a 36. minutou! V hledišti jásalo patnáct tisíc diváků. "Úvod nám vyšel, teď nás ale čeká velké derby s městským rivalem Al-Etefaqem," upozorňoval Pivarník.
Se svým nejbližším soupeřem se Al-Qadisyiah dělí o stadion, vzájemná utkání mívají náboj značné rivality. "My sídlíme v části Al-Khobar. Al-Qadisiyah Club hrával pravidelně ligu, ale před dvěma lety z nejvyšší soutěže spadl. Minulý rok postoupil a hned skončil na třetím místě," přibližuje Pivarník. "Nepatříme zdaleka mezi pět nejbohatších klubů v zemi. V týmu máme dva Brazilce a jednoho hráče ze Senegalu, kterého se nám však do prvního mistráku nepodařilo zaregistrovat."
Byt v západním stylu
Hned kvarteto fotbalistů z Dahranu je v národním A-mužstvu. "Navíc tři hráči patří do olympijského týmu. Pro nás je to ale spíše nevýhoda, neboť jsou většinou pryč a v obou pohárech, které se tu během sezony hrají, se musíme obejít bez nich."
Kouč má v Dahranu byt v novém pětiposchoďovém domě. Ten leží jen minutku cesty autem od pobřeží. "Byt je zařízený v západním stylu. Rodina tu se mnou ještě není, takže třikrát týdně volám přes internet domů. Ale brzy se dočkám, syn už tady má vyřízenou americkou školku," vykládá Pivarník.
Přes internet je v obraze
Jeho denní režim se v Saúdské Arábii úplně posunul. Zatímco na Moravě už po osmé ráno obhlížel kvalitu trávníku a pohledem vyháněl hráče z kabiny, teď tým trénuje až v pozdních večerních hodinách - po poslední, páté, muslimské modlitbě. "Trénink začíná kolem čtvrt na devět večer, domů se dostanu půl hodiny před půlnocí, spát chodím až ve dvě," přibližuje.
"Vstávám kolem desáté, zajdu si do posilovny, v klidu posnídám, pak se chvíli učím trochu anglicky a surfuji po internetu. Odpoledne si na hodinu lehnu, naobědvám se, v klubu si zahraji tenis, zaplavu si a chystám se na další trénink s mužstvem."
Fotbalové dění sleduje pečlivě na internetu, nic podstatného mu neunikne.
"Přehled mám dokonalý, nejen o českých a slovenských, ale i o zahraničních soutěžích," říká. "Na satelitu mám také německé programy, takže evropský fotbal můžu sledovat i v televizi."
