Jarošíkova Zaragoza však nakonec remizovala 1:1, Atlético totiž v nastaveném čase vyrovnalo.
"Bylo to k vzteku. Přišel centrovaný míč z křídla, já to hlídal u bližší tyče, jenže míč mě přeletěl a protihráč to trefil, taky hlavou jako já. Běžela devadesátá druhá minuta..."
Hrajete pravidelně na místě stopera?
Ano. Tenhle post mi opravdu vyhovuje a mě nejvíc těší, že trenér je se mnou spokojený. Ale pořád se i ve dvaatřiceti učím.
Jak to myslíte?
Přece jen, jsem předělaný záložník. A i když jsem hrál stopera už loni v Samaře, tak tuhle pozici úplně v malíčku ještě nemám. Takže se snažím co nejvíc odkoukat od svého kolegy ze stoperské dvojice Continiho, který už je v devětadvaceti hodně zkušený. Výhoda je, že on při zápase hodně mluví, tak to mám snadnější. Ty základní fotbalové pojmy ve španělštině jsem už zvládnul, rozumím mu v pohodě.
Když jste do Zaragozy v polovině ledna přišel, byl tým ve dvacetičlenné lize předposlední. Teď je to sedmnácté místo a pětibodový náskok na nejbližší sestupovou příčku. Co se za tou proměnou skrývá?
Vedle mě přišlo ještě asi pět dalších nových hráčů, opravdové posily. Já se taky snažím, takže jedno k druhému, celkově se hra zlepšila a nejdůležitější je, že s tím přišly i lepší výsledky. Ale do konce ligy zbývá třináct kol, tak nás pořád ještě čeká moc a moc práce.
Například tuto neděli, kdy hrajete v Santanderu. Ten je při stejném bodovém zisku jen o skóre před vámi.
Přesně tak. Pro nás je hodně důležitý každý zápas, ale pravda je, že v Santanderu hrajeme opravdu o hodně. A kdybychom prohráli, tak se v tom zase začínáme plácat.
V lednu jste po jednom zápase ve španělské lize nechtěl srovnávat, nyní jich máte na kontě osm. Můžete tedy říct, v čem se španělská liga liší od té ruské, nebo české?
Mám takový základní postřeh. Když uděláte chybu ve Španělsku, většinou vás soupeř nemilosrdně potrestá. Zatímco v Rusku nebo v Česku tohle neplatí. Tak například my teď v zápase s Atlétikem udělali chybu až v tom nastaveném čase a přišli jsme o dva body. Zkrátka, podle mě jsou ve španělské lize mnohem přesnější finální přihrávky i koncovka.
Jak jste ze svého pohledu viděl protihráče Tomáše Ujfalušiho, někdejšího kolegu z českého národního mužstva?
Na místě stopera v první půli moc práce neměl, protože jsme hráli hodně zezadu. Ale když Atlétiku dvacet minut před koncem vyloučili Reyese, musel se Ujfi hodně ohánět. Ale všechno zvládl.
A dali jste po zápase řeč?
Samozřejmě, ale jen krátce. Bavili jsme se vlastně jen o zápase, na nic jiného nebyl čas. On si samozřejmě pochvaloval, jak i v deseti vyrovnali. A já zase, jak jsem z toho byl otrávený.
