Posledních 7 zápasů nedostal gól vůbec, už je to 691 minut v kuse. Ve středu vychytal na hřišti Manchesteru United postup do finále Ligového poháru.
Od přestupu do Chelsea se stal slavným. Za rok 2004 ho zvolili druhým nejlepším gólmanem světa. A to mu je pořád 22 let.
Jaké to je, když člověk píše historii Chelsea?
Výjimečné. Je to veliká výzva, pro každého z nás. Můžu být u sezony, která třeba bude zlomová. Vždyť Chelsea už padesát let nevyhrála titul.
Poznáváte na fanoušcích, že jsou nedočkaví?
Co jsem tady, jsou skvělí. Milují fotbal, milují svůj klub. Ale určitě z nich vycítíte, jak si přejí, aby už konečně Chelsea vyhrála velkou trofej. V roce 2002 prohráli s Arsenalem finále poháru, loni druzí v lize, vypadli v semifinále Ligy mistrů.
Vždycky krok před cílem.
Je na čase ten krok udělat.
A uděláte ho? Už slýcháte slovo titul v kabině?
Zatím ne, my zatím počítáme kroky. Před minulým zápasem s Portsmouthem jich bylo dvanáct.
A vyhráli jste suverénně 3:0. Pak jste našel v šatně nápis Eleven, Jedenáct? Nemusíme nic vyvěšovat, všichni to vědí. Jedenáct kroků. Ve středu Blackburn. Ten desetibodový náskok na druhý Arsenal ale vypadá nadějně. Hodně nadějně.
Když z posledních čtrnácti zápasů jedenáctkrát vyhrajete, titul už vám nikdo nevezme. Jste daleko, nebo blízko?
Jedenáctkrát vyhrát, panečku! To je pořádná porce. Ale taky už jsme byli osmnáct kroků od cíle a pak sedmkrát v řadě vyhráli.
Takže jste blíž a blíž.
Pamatuju si, jak loni kráčelo Monako neohroženě za titulem ve Francii. Mělo už deset bodů náskok, bylo k nezastavení a nakonec skončilo třetí. Stát se může cokoli.
Je Chelsea natolik silná mentálně, aby nedopadla stejně?
Jsme silní natolik, abychom to zvládli. Ten tlak ustojíme, věřím tomu.
Ze začátku vás kritizovali, jak hrajete toporně. I minulý týden Arsene Wenger, trenér Arsenalu, prohlásil: „Hra Chelsea mě k smrti nudí!“
Každý si může říkat, co se mu zachce. Ale nám je celkem jedno, jestli se do nás všichni pouští. Je to názor někoho, kdo nám titul nepřinese. Hrajeme sami pro sebe, snažíme se vyhrávat pro naši radost, pro fanoušky.
Proč vás vlastně v Anglii tak kritizují?
Ze začátku se tým ladil, poznával, hlavní bylo vyhrávat. Psalo se: Za miliony si týmový duch nekoupíte!
A?
Klape nám to, to musí vidět každý. Máme charakter.
Oba hlavní konkurenti, Arsenal s Manchesterem, už vám gratulovali k titulu. Všiml jste si?
Snaží se nás dostat do situace, abychom si začali myslet, že máme všechno v kapse, ať něco podceníme. Jen slova, jen psychologická válka, nic víc.
Arsenal se pořád holedbá, že hraje krásnější fotbal. Zatímco Chelsea rovná se účelnost.
Počkat, ale vyhráváme tři čtyři nula. To je nuda? No nevím. Jestliže budu hrát nádherný fotbal a budu předposlední, tak k čemu mi to bude? Hrát účelný fotbal je složitější než hrát na krásu a ničeho nedosáhnout. K čemu? Proč? Fanoušci ani historie se na krásu fotbalu neptají. Řekové vyhráli v létě mistrovství Evropy - a jakým způsobem? Budete si za dva roky pamatovat, že byli jen účelní a měli štěstí? Historie zná jen vítěze.
Vy jste asi hodně vítězný typ.
Počítáte si tedy vychytané nuly?
Vím, že jich je osmnáct. Jenže i rok, kdy jsem byl ve Spartě, jsem vytvořil rekord v nulách, k tomu rekord v neprůstřelnosti, ale titul nemám. Kolik je asi sparťanů bez titulu? Moc ne, já ho nemám. Naučilo mě to. Radši bych oba rekordy vyměnil za titul, ten je důležitější než osobní úspěchy.
Ale cítíte, že si vás fanoušci v Londýně oblíbili kvůli nulám, ne?
Myslíte, že se může brankář v popularitě vyrovnat hráči v poli? Že vás budou obdivovat jako útočníky Drogbu nebo Robbena?
Vždycky budou výš kreativní hráči a střelci. Vůbec mi není líto, že jsem jen „ten s rukavicemi“.
Shaka Hislop, zkušený brankář Portsmouthu, tvrdil: „Kdyby Arsenal měl v brance Čecha, určitě vede ligu.“ Jak se vám to poslouchá?
Hm, obrovská poklona. On chytá anglickou ligu patnáct let, vyzná se, může srovnávat.
Takže by Arsenal s Čechem v brance vedl?
Těžko odhadnout, nikdy se to nevyzkoušelo.
Experti vás oceňují, jak dokážete udržet koncentraci. Občas na vás při zápase míří jen dvě tři střely, nesmíte chybovat.
Stejná role jako na Spartě, mám průpravu. Tři čtyři hodiny před zápasem vypnu telefon, přestanu vnímat okolí a nastartuje se ve mně mechanismus, který mě udržuje v koncentraci.
To opravdu nepolevíte ani na moment?
Nesmím. Vím, že se na hřišti honí deset lidí kvůli vítězství, a já jim to nechci pokazit.
Ani za stavu 3:0 nemáte pohodu?
Snažím se nemít, nesmím, skóre na to nemá vliv. Nechci dostat gól. Nikdy. Nesnáším to.
