A pomalu šplhá tabulkou francouzské ligy. Je třinácté.
Za posledních deset let nejste zvyklý, že by vás střídali už o přestávce. Co se v sobotu přihodilo?
Nevím, trenér mi nic nevysvětloval. Asi mě stáhl z taktických důvodů, měnil styl hry a začal hrát jen na jednoho útočníka. Nikomu to nešlo, gól jsme dali vlastně náhodou.
Naštvalo vás tak brzké střídání?
Dneska už to beru s nadhledem. Ale je pravda, že v Dortmundu by se mi něco takového asi nestalo, tam jsem měl jinou pozici.
V Monaku nemáte nic jistého?
Asi ne. Navíc s příchodem útočníka Piquionneho ze St. Etienne to budu mít těžší. On může hrát na mé pozici středního útočníka. Nechci předbíhat, ale může se stát, že si někde sednu od začátku jen na lavici.
Monako vám přitom v posledních týdnech muselo být vděčné. Ve dvou zápasech jste vstřelil vítězný gól.
Pomohlo to všem. Konečně jsme se z konce tabulky dostali do klidu.
Proč se vlastně knížecí tým tolik trápil?
Během léta se příliš změnil. Přišel nový trenér, přivedl si spoustu nových hráčů a nebyl čas, aby si to sedlo. První zápasy jsme nezvládli, sebevědomí se vytratilo a už to jelo.
Teď se musela nálada zvednout.
A jak! Atmosféra v kabině se vyčistila. Ani sezona ještě není ztracená. Na šesté St. Etienne ztrácíme šest bodů, což není tak hrozivé. Jó, když to bylo patnáct...
Nebál jste se během podzimu, že se budete prát jen o záchranu?
Jistě, strach jsem z toho cítil. Navíc když jsem viděl, jak se v tom plácáme a vůbec nemáme šanci na vítězství. Díky bohu se to zlepšilo.
I vy jste se chytil.
Pro útočníka jsou góly hrozně důležité a mně chyběly. Trenér nabádal ostatní, jak mají hrát, abych byl platný. Ví, co potřebuju. Taky oba lednové góly přišly po centru ze stran.
Mimochodem, dnes bude v Praze vyhlášen český fotbalista roku 2006. Prozradíte, koho jste volil?
První Petr Čech, druhý Tomáš Rosický, třetí Pavel Nedvěd.
Nebude se na vás parťák Rosický zlobit, že je u vás až druhý?
Snad ne. A třeba Rosa nakonec vyhraje. Rozhodne se mezi ním a Petrem (Čechem). Oba měli skvělou sezonu.
