"Běhám jenom když mám chuť. Když se mi nechce, dám si skleničku červeného nebo pivo a mám klid. Ale třeba na Štědrý den běhat půjdu, to už je můj zvyk."
V nefotbalovém rozhovoru vypráví o tom, jak se učí vařit, jak marně píše Ježíškovi o ferrari a fandí svému příbuznému Mirovi Šmajdovi v SuperStar: "Udivuje mě, že někdo v našem rodu má tak fantastický hlas. Třeba já jsem zpěvák přímo tragickej."
V květnu jste skončil kariéru, ale figuru máte pořád perfektní. Nejste ještě hubenější než dřív?
Spíš to bude tím, že jsem starej a svaly se začínají ztrácet, nohy už nejsou tak silné. Navíc pořád běhám.
Každý den? Býval jste tréninkový maniak.
Ne ne, to se nedá, s těmi mými klouby bych to nevydržel. Každou chvíli mě bolí kolena, kyčle, kotníky i achilovky. Když mám chuť, tak si jdu zaběhat, když mě někdo pozve na fotbal, tak se většinou nechám přemluvit, ale nepřeháním to.
Ale půlmaraton v Itálii jste zvládl.
Jak to víte? Já to nikam nehlásil.
O vás se toho ví hodně... Vyzkoušíte příští rok maraton?
Rád bych to zkusil, jen nevím, kolik toho na městské dlažbě nebo na asfaltu vydržím. Dvaačtyřicet kilometrů je pořádná porce.
Jak vlastně vypadá váš den ve fotbalové penzi? Manželka se ráno postará o dceru, já zase o malého, odvezeme děti do školy, pak ze školy, na kroužky, prostě rodinná pohoda. Pavel má dvakrát týdně basket, to mě baví. Už se těším na sedmnáctého, kdy máme zápas rodiče proti dětem. Ale já nejsem moc dobrej, trefuju koš jednou z deseti pokusů.
Čím to, že jste nedali syna na fotbal?
Zatím chceme, aby uměl od každého sportu trošku, pak ať si vybere.
A fotbalově se vám jeví jak? Bude po vás?
Abych řekl pravdu, je mu osm a fotbalově se mi nejeví vůbec. Přemlouvali mě, ať ho dám do přípravky Juventusu, ale jsem zásadně proti. Hraje u nás za Turínem ve vesnicích, kluci to mydlí mezi sebou. Třeba to bude i moje budoucnost: vlítnu mezi děti a začnu je to učit.
Mimochodem, turínské šílenství kolem vás už pominulo? Můžete si ve městě v klidu zajít na oběd?
To je bohužel ještě špatné. Do centra nemůžu, pořád tam s někým stojím a podepisuju se. Uvažoval jsem, že se nechám ostříhat, aby mě lidi nepoznali, ale manželka o tom nechce ani slyšet. Tak příště nasadím kulicha a černé brýle.
Neprosí vás lidé, abyste se k fotbalu vrátil?
To jo. A přiznávám, že mi dělá dobře, když slyším, že bych na to měl. Ale ta doba je pryč, teď už nežiju pro fotbal, ale pro rodinu. Zrovna mě manželka zasvěcuje do vaření, pekli jsme spolu štrúdl, tak snad nebudu úplné kopyto. I když... Kdybych to dělal sám, asi by to zatím moc poživatelné nebylo.
Takže vás manželka zapojuje do domácích prací?
Jo, bohužel jo, kromě toho vaření mě to moc nebaví. Třeba s vysavačem se nekamarádím, ten je blbej. Ale musím, aby se neřeklo.
Co žehlička?
To ne. To je nejhorší možná práce, zabere spoustu času a výsledky skoro žádné. Hromádka vyžehleného je za pár dní zase ve špíně.
A nádobí?
Naštěstí už existují myčky a do nich to naskládat zvládnu.
Blíží se vaše první vánoční svátky po kariéře. Kde je strávíte?
U nás, jako vždycky na horách.
U nás v Česku?
Ne ne, to jsem řekl špatně, myslel jsem v Itálii. Děti se tam narodily a vyrůstaly, v Itálii se prostě cítí doma.
Mluvil jste o lyžování. Jaký jste lyžař?
Vezmu helmu a valím. Už počítáme hodiny, až po Štědrém dni vyrazíme na kopec, máme to hodinku autem. Dřív jsem kvůli nebezpečí zranění lyžovat nesměl. Vlastně, nesmělo se mluvit o tom, že lyžuju. Teď už o tom mluvit můžu, hrozně nás to baví. Hlavně malého musím brzdit, jezdí moc rychle. Trenér, který s námi jezdí, říká, že má cit a talent pro lyže.
Takže z Nedvěda juniora může vyrůst velký lyžař?
To bych nechtěl, měl bych o něj strach.
Vánoční dárky už máte nakoupené? Co si vlastně přejete k Vánocům?
Děti ještě Ježíškovi nepsaly, zato já už jo. Vždycky vezmu velký papír a z legrace udělám dlouhý seznam věcí. Vždycky začínám autem, na prvním místě je ferrari.
A už jste se ho dočkal?
Psal jsem o něj několikrát a pořád nic. Vlastně z toho seznamu většinou nedostanu nic. Manželka se vždycky směje a tvrdí, že to nemůže ovlivnit, protože dárky přece nosí Babbo Natale, jak Italové říkají svému Ježíškovi.
Sledujete z Itálie, jak se v posledních měsících zpěvem proslavil jeden váš mladší příbuzný?
Jasně, kromě Vékávéček máme další povinný televizní pořad. Každý víkend koukáme na SuperStar a fandíme Mirovi, aby to dotáhl co nejdál.
Měl jste vůbec ponětí, že v Košicích žije Miroslav Šmajda? Vaše babičky byly sestry.
Já ho vůbec neznal, objevili jsme se až teď. Jsem rád, že zase můžeme být na někoho hrdí. Sem tam si s Mirem napíšeme zprávu, držím mu palce, klidně může vyhrát. Jak nedávno zazpíval Gotta, to byla nádhera. Spíš jsem čekal, že bude v krizi, ale on to vyseknul bravurně.
A co vy a zpěv?
Tragédie. Vůbec mě udivuje, že někdo z našeho rodu má tak fantastický hlas, my žádní pěvci nejsme.
Nepřijedete náhodou Mirovi fandit přímo do finálového sálu?
Nevím, máme to trochu z ruky. Ale kdo ví, třeba mě děti přemluví a dorazíme.
