"Chci vyhrát španělskou ligu, protože žádný trenér ani hráč ještě nevyhrál anglickou, italskou i španělskou ligu. Já chci být první."
To jsou Mourinhova slova z května 2010, kdy se rozhodl předčasně skončit v Interu Milán a zkusit pozvednout trápící se Real Madrid. Po dvou letech si může říct: "Uspěl jsem."
Real Madrid vyhrál ve středu večer na hřišti Athletika Bilbao 3:0 a dvě kola před koncem soutěže ví, že už ho nikdo z první příčky nesesadí. Ani Barcelona, věčný rival z Katalánska.
ÚspěchyCo vyhrál Mourinho? Porto Chelsea Inter Milán Real Madrid |
Fanoušci velebí hráče, kteří titul po čtyřech letech vrátili do Madridu - Cristiana Ronalda, Ikera Casillase, Mesuta Özila, Xabiho Alonsa, Sergia Ramose... A taky trenéra Mourinha, jenž připomíná nezničitelný stroj na úspěchy.
Od léta 2003 vyhrál každý rok vždy alespoň jednu trofej. V Portu, Chelsea, Interu Milán i teď v Madridu.
Zajímavé také je, že ve druhém roce všech svých angažmá vždycky vyhrál ligový titul. Tohle pravidlo potvrdil i v Realu, kde v roce 2010 nahradil neúspěšného Manuela Pellegriniho.
Mourinhovy začátky ve španělské metropoli přitom nebyly skvostné. Real Madrid v úvodních pěti ligových zápasech dvakrát zaváhal a španělští novináři začali řešit, jestli je portugalský kouč tím správným trenérem pro slavný klub.
"Jsem trenér, ne Harry Potter. On je čaroděj. Kouzla jsou fikce a já žiju fotbalem, který je skutečný," bránil se tehdy Mourinho. "Jestli pochybujete o trenérovi, který vyhrál to co já, pak mi musíte vysvětlit, jaké kvality musí mít kouč, aby měl právo pracovat ve vaší zemi."
Real Madrid nakonec skončil v lize druhý a v Lize mistrů vypadl v semifinále. V obou případech byla úspěšnější Barcelona. Madrid uzavřel ročník alespoň triumfem ve Španělském poháru.
Ale v pověstném Mourinhově druhém roce Ronaldo a spol. excelovali. Povedené výkony v lize vygradovaly před necelými dvěma týdny, kdy Real Madrid porazil Barcelonu a odskočil jí na rozdíl sedmi bodů.
Stačilo, aby ve zbývajících zápasech nenastal totální krach. A ten nepřišel. Madrid tak slaví dvaatřicátý titul v historii klubu. Tolik jich ve Španělsku nikdo nemá. Barcelona ztrácí na svého největšího rivala jedenáct triumfů.
Přitom ani tento ligový ročník se neobešel bez kritiky směřující na devětačtyřicetiletého Mourinha.
Fanoušci neunesli prosincovou porážku 1:3 s Barcelonou a pohárové nezdary se stejným soupeřem. Tehdy se zdálo, že ani tentokrát se Madrid na trůn nevrátí. Diváci na portugalského trenéra dokonce několikrát pískali při domácích zápasech.
"Chápu je. A taky jsem už dávno pochopil, že když se vyhraje, je to úspěch všech. Za porážku však může jen jeden, a to já," poznamenal tehdy Mourinho.
A pokračoval: "Sice se mi to dosud nikdy nestalo, ale starosti by mi to dělalo v týmu, kde fandové normálně nepískají. Jenže v Realu Madrid byli kdysi vypískáni i Zinédine Zidane, Ronaldo i Cristiano Ronaldo, všechno držitelé Zlatého míče. Tak proč bych neměl být vypískán i já?"
Mourinho si práci znechutit nenechal a na konci ročníku slaví. Splnil úkol, který si dal před dvěma lety při nástupu do funkce.
Jeden cíl má ovšem pořád před sebou: s Realem Madrid vyhrát Ligu mistrů. Také letos totiž skončil v semifinále, kdy na úkor jeho týmu postoupil do finále Bayern Mnichov.
"Chtěl bych se stát jediným trenérem, který vyhraje Ligu mistrů se třemi různými kluby. Když jsem přišel do Porta, dlouhou dobu nic nevyhrálo. Když jsem zamířil do Chelsea, padesát let nevyhrála Premier League a Inter nevyhrál Ligu mistrů čtyřicet pět let. Velké výzvy mě prostě motivují," prohlásil už dřív.
Mourinho tak má dost motivace, aby v Realu Madrid pokračoval minimálně další rok. Během uplynulých dvou let španělští novináři několikrát spekulovali, že se chce vrátit do Anglie.
Ale minulý týden fanoušky Realu Madrid ubezpečil, že bude pokračovat: "Chci s těmihle hráči dál vyhrávat. Cítím, že ještě můžeme dál růst, celý tenhle klub se může posunout dál. Jestli si vedení Realu přeje, abych pokračoval - a já vím, že ano -, a jestli si to přejí i hráči - a já si myslím, že ano -, tak hodlám pokračovat."
Kdo z trenérů získal tituly ve čtyřech a více zemíchTomislav Ivič - 8 titulů v šesti zemích Ernst Happel - 9 titlů ve čtyřech zemích José Mourinho - sedm titulů ve čtyřech zemích Giovanni Trapattoni - deset titulů ve čtyřech zemích |
