Koleno už drží jako dřív?
Konečně! Prošel jsem si v uvozovkách peklem, když to blbě řeknu. Už mám odehraných pár zápasů, a když teď zvládnu celou přípravu, bude to dobré.
Jak jste se zranil?
V zápase. Nevinný souboj, cítil jsem, jak tam křuplo. Hned druhý den jsem jel na magnetickou rezonanci, tam řekli: Rovnou jeď do nemocnice na operaci.
Bohužel, či spíš bohudík, jste se zranil téměř hned, co jste podepsal s Puskásem novou smlouvu.
Štěstí v neštěstí. Aspoň něco. Nebyl jsem pod tlakem. Kdybych neprodloužil, měl jsem půl roku do konce smlouvy, ale na klubu mi říkali, že by i tak prodloužili.
Peníze a fotbal v Orbánově vesničce. Ambice jsou jen nejvyšší, zjistil Plšek |
Jak jste první vážnější zranění v kariéře snášel?
Začátek byl těžký. Nikdy jsem nebyl zraněný. Na tréninku jsem nechyběl víc jak dva dny. Měl jsem to štěstí v kariéře, že jsem na zranění netrpěl, a pak přišlo tohle zničehonic. Bylo to na prd, ale patří to k fotbalu, musel jsem si tím projít. Ale musím říct, že od operace po rekonvalescenci dělají tam lidi pro hráče všechno. Skvělý doktor provedl operaci. Když jsou prostředky, dělá se to líp, ale důležití jsou lidi a já mám kolem sebe pořád super partu, která mě podržela. Nekončí to tím, že jsem se vrátil na hřiště. I teď dělám s naším kondičákem dvakrát týdně speciální cviky jen na tu nohu. Furt se mnou pracují a za to jim každý týden děkuji. Myslím, že to bude dobré.
Jakub Plšek u míče v dresu klubu Puskás Akadémia
V Maďarsku jste spokojený?
Jo, smlouvu mám ještě na dva roky. Když budu mít za sebou celou přípravu, věřím, že budu v sezoně dobrej.
Než jste prodloužil kontrakt, jiné nabídky jste neřešil, že byste si zkusil zase něco jiného?
Měl jsem nějaké nabídky, ale to je už minulost. Těsně než začala válka, byla na stole lukrativní nabídka z Ruska ze Soči. Když jsem pak četl v novinách, že už to začíná, šlo to bokem. Navíc se nám měla tou dobou narodit dcera. Další nabídka byla z Řecka, ale když přišel Puskás s tím, že mě chtějí, tak nebylo vůbec o čem. Hned jsme se domluvili.
Tak dobré podmínky v klubu ve vesničce kousek u Budapešti máte?
Ano. Zvykl jsem si tam, máme dobrý tým, každý půlrok se doplňuje. Tuto sezonu ale vedení spokojené nebylo, neuhrály se poháry, byť o bod. Na další sezonu je motivace jasná – vrátit se zpátky do pohárů. Co jsem slyšel, tak vhodně doplníme tým. Těším se.
Jde úroveň maďarské ligy od vašeho příchodu stále nahoru?
České týmy jsou víc organizované, je to víc propracované takticky, tam si dovolí zaplatit nadstandardní hráče z Nizozemska, Portugalska, kteří udělají kvalitu, ale na úkor toho, že kolikrát chybí týmovost. Pro mě je ta liga zábavnější, není v ní tolik bránění. Samozřejmě tam je, ale neklade se na to až takový důraz jako v Česku.
Jakub Plšek v olomouckém dresu
Návrat do Sigmy je téma?
Určitě jednou v budoucnu. Ten klub miluju, byl jsem v něm od dvanácti let. Když budu mít na to výkonnost a budou chtít, tak proč ne. Ale teď na to nepomýšlím.
A sledujete, jak si bez vás vede Olomouc?
Jo. Mám štěstí, že Sigma hrává v sobotu, my v neděli. Po dálnici to mám tři hodiny, tak i dojedu. Snažím se chodit často, a když nedojedu, tak se dívám.
Život v krásné Budapešti s dcerkou si užíváte?
Je to pěkné a hlavně sjízdné. Člověk je v zahraničí a zároveň za tři hodiny autem doma. Rodina je tam spokojená, malá taky. Máme tam komunitu s cizinci.
Jak zvládáte rodičovské povinnosti?
Naplňují mě. Přišlo to, zrovna když jsem se zranil. Užil jsem si rodinu na maximum.
Budete chtít i kluka, abyste mu předával fotbalové zkušenosti?
Teď je asi brzy, ale jednou jo!
O čem sníte ještě na hřišti?
Chtěl bych si zahrát skupinovou fázi evropských pohárů. I cíle vedení takové jsou. Když jsme tehdy se Sigmou zažili Sevillu, na jejím stadionu bylo čtyřicet tisíc lidí, slyšíte tu úvodní hymnu, tak jsem si říkal, že proto ten fotbal hraju. Ještě bych si chtěl zahrát velký zápas. Nejlíp ve skupině.
