Zatím si v Itálii užívá život osamělého mládence. Stihl se i vykoupat v moři. Díky tomu, že se mu podařilo vstát před polednem.
"Normálně lezu z postele ve dvanáct. Tréninky máme až odpoledne." Na jihu Evropy nepřišel ani o plzeňské pivo. "V místním obchodě prodávají Prazdroj, jsem pravidelný zákazník," usmíval se.
A co strava, když mu nemá kdo vařit? "Jím v restauracích," svraštil obličej, ale hned přidal ještě jeden recept, jak zahnat kručení v žaludku. "Občas se pozvu na večeři k některému ze svých spoluhráčů. Jejich manželky pak pilně vyvařují a já si pochutnám."
Navíc má štědrou zahradu, sklízí banány, fíky a mandarinky. Italštinu piluje, už má za sebou i jeden televizní šot. "Kluci si ho pouštěli v šatně a hrozně se smáli. Ale pochválili mě za odvahu," popisoval Šedivec.
Po pěti kolech druhé ligy stále čeká na gól. Věří, že přijde. Stejně jako třicet tisíc diváků, kteří pravidelně fandí z ochozů.
