Bylo krátce po desáté večer a do světa se před malou chvílí rozlétla zpráva o tom, že Neymar, brazilský fenomén, se právě stal nejdražším fotbalistou světa. Tátovi navzdory.
Po čtyřech letech, kdy byl v Barceloně „dvojkou“ za nedotknutelným Lionelem Messim, se rozhodl vzít hlavní roli jinde: v Paris Saint-Germain. Bohatí katarští majitelé za něj vysázeli téměř šest miliard korun, takže loňská rekordní transferová částka, kterou Manchester obětoval za Paula Pogbu, narostla o bláznivých 122 procent.
Brazilský střelec dostal smlouvu na pět let a každý rok vydělá přes miliardu. Jinými slovy, jako by mu každou minutu na účtu naskočilo 1 500 korun.
Čtyřiapadesát míčů v pokoji
Hned se začaly prodávat jeho dresy s desítkou na zádech, v Parku princů ho vítaly davy lidí, nad ulice stoupal červenomodrobílý dým...
A on natěšeným fanouškům udělal radost narychlo naučeným pozdravem ve francouzštině, který klub zveřejnil na internetu.
Pokud i vás v pátek aspoň částečně zasáhla Neymarmanie, tohle všechno asi víte. Co potřebujete vědět o chlapíkovi, který ji rozpoutal?
Jeho celé jméno zní: Neymar da Silva Santos Júnior. Na začátku února mu bylo pětadvacet. A má být tím, kdo jednou – třeba už brzy – rozbourá panování zatím nepřekonatelného dua Messi–Ronaldo.
Vyrůstal v uličkách na předměstí Sao Paula a jeho svět se vždycky točil kolem fotbalového míče. Vlastně kolem několika desítek míčů – už v devíti letech jich měl doma v pokojíčku čtyřiapadesát.
Fanoušek pózuje s dresem Neymara před Parkem princů, stadionem pařížského Saint Germain.
Někdy vyběhl hrát ven s kamarády, a když se nikomu z nich zrovna nechtělo, zapřáhl sestru a sestřenici. Dokonce jim přikázal obléknout dresy, aby v něm zesílil dojem, že hraje skutečný zápas.
Techniku piloval v každé volné chvíli, ale její základy měl stejně už zakódované kdesi hluboko v sobě – tak jako většina Brazilců. Odmala vypadal, jako by s míčem u nohy tančil sambu.
Není divu, že nejdřív tíhl k futsalu. Tam mohl s balonem kouzlit na maličkém prostoru a vymýšlet finty, nad kterými spoluhráči často jen kroutili hlavou.
„Za to, jak teď hraju, vděčím futsalu,“ přiznal nedávno v rozhovoru pro magazín FourFourTwo. „Při něm musíte rychle myslet a ještě rychleji se hýbat. Na vteřinu zaváháte – a balon je v čudu.“
Na pláži ve tři ráno
Hubeňoura, který v každém zápase střílel několik gólů, nemohli přehlédnout fotbaloví skauti. V Santosu, za který válel i brazilský idol Pelé, dokonce kvůli němu založili novou věkovou kategorii, jen aby jim neutekl jinam.
A Neymar se dokázal odvděčit.
„Jednou jsme celý týden trénovali akci, kterou jsme chtěli vyzkoušet v zápase proti silnému soupeři,“ vzpomínal Antonio Lima, první trenér, kterému zázračný klučina prošel pod rukama. „Na začátku utkání jsem se na pár vteřin otočil zády k hřišti a zdravil jsem se s jejich trenérem, a najednou slyším lidi, jak slaví. Neymar dal gól – úplně stejným způsobem, jaký jsme nacvičovali. Říkal jsem mu pak v legraci: Tos nemohl chvíli počkat?“
Na první pohled byste to asi neodhalili, zvlášť dnes, kdy má tělo pokryté tetováním, v uších brilianty a na hlavě si často nechává vytvořit divoké účesy. Ale pod maskou extrovertního frajírka prý najdete vzorného profíka, sympaťáka a kluka s dobrým srdcem.
„Kdykoli slavil narozeniny, vždycky jako první pozval kuchaře, trávníkáře nebo kustody. Nejdřív myslel na ty, kterých si ostatní nevšímali,“ líčil Muricy Ramalho, kouč, který jako první Neymara vedl v áčku Santosu. „Hráč jako on je pro trenéra sen. Byl v týmu nejlepší, idol fanoušků, ale pořád dřel nejvíc ze všech.“
Slavným se stal jako teenager, což by kdekomu zamotalo hlavu. Jemu ne, jen si musel zvyknout na trochu odlišný životní režim. Nemohl si jen tak vyjít na ulici, hned by ho obsypaly desítky lidí. Ale poradil si.
„Jednou takhle v noci spím, mám vypnutý telefon, a probudí mě ťukání na dveře,“ vyprávěl Elano, bývalý Neymarův spoluhráč ze Santosu. „Jdu otevřít, tam stojí on a ptá se: Čau, co děláš? Musel jsem s ním jít na pláž, kde jsme si v klidu sedli a povídali si. Jindy by to nešlo, ale ve tři ráno měl od fanoušků klid.“
Postupně jeho věhlas rostl. V osmnácti debutoval v reprezentaci, v jednadvaceti přestoupil do Barcelony a rychle zapadl. Kdo se bál toho, jak si sedne s Messim, brzy zjistil, že spolupráce bude klapat.
Za čtyři sezony nastřílel 105 gólů, na 80 přihrál. Ale zatoužil po změně a dál si už bude statistiky vylepšovat ve Francii. Celý svět se ptá: Proč vlastně?
„Rozhodně ne kvůli tomu, že bych se v Barceloně nemohl stát číslem jedna,“ vyvrátil hned Neymar nejčastější domněnku a podpořil ji tím, že na Instagramu argentinskému parťákovi za vše poděkoval. „Nejde mi ani o peníze – mrzí mě, že to tak někdo bere. Prostě jsem zatoužil po nové výzvě!“
Tak vzhůru do toho, v sobotu to ale ještě nebude. Paříž doma začíná ligu proti Amiens, jenže přestup Neymara ještě nebyl administrativně úplně dotažen...
