„Že jsem zpátky v reprezentaci, je příjemné překvapení. A také velká vzpruha i motivace, protože vidím, že jdu po správné cestě,“ říká urostlý útočník.
Když ho minulé úterý po pěti a půl letech do národního týmu pozval současný kouč Jaroslav Šilhavý, Kozák už věděl, že o pár hodin později do světa vyletí i zpráva o jeho přesunu do Sparty. Na Letnou dorazil jako volný hráč z Liberce.
K tomu jste ještě ve čtvrtek oslavil třicetiny.
Je pravda, že první dny po ligové sezoně byly hektické, ale dopadlo to dobře, na sraz nároďáku jsem přijel s čistou hlavou.
Jako hráč Sparty. Váhal jste?
Před koncem základní části jsem o nabídce z Letné slyšel prvně a od té doby jsme s Tomášem Rosickým, sportovním ředitelem ve Spartě, komunikovali. Líbí se mi jeho vize, a proto byla domluva rychlá.
Jakou vizi vám Rosický nastínil?
To bych konkretizovat nechtěl, ale všichni víme, jaký byl Tomáš hráč, kolik zkušeností v kariéře nasbíral. Je znát, že má fotbal v sobě, že ho i v nové roli hodně baví.
Měl jste nějaké další nabídky? V kuloárech se mluvilo o zájmu Slavie.
Byly i ze zahraničí, ale teď není vhodná chvíle, abych je komentoval. Věřím, že pro mě všechno vyústilo v nejlepší možnou variantu.
Svůj poslední soutěžní zápas za reprezentaci odehrál útočník Libor Kozák na podzim 2013 proti Bulharsku, teď se na stejného soupeře chystá s národním týmem v rámci kvalifikace o Euro 2020.
Na tlak, který ve Spartě panuje, jste připravený?
Počítám s ním a beru ho jako součást téhle výzvy. Sparta je historicky nejúspěšnější klub v zemi, pokud v sezoně nevyhraje trofej, což se už delší dobu nepovedlo, logicky tam panuje nespokojenost.
Zvlášť v posledních letech je Sparta i hodně nečitelná. Různé názorové proudy, filozofie, trenéři. Zkrátka spoustu změn.
I lidi z venku viděli, že ve Spartě něco nebylo v pořádku, ale budu se opakovat a řeknu, že věřím Tomášovi Rosickému. V klubu teď má velké slovo, chce nastolit pořádek, aby tým fungoval a všichni táhli za jeden provaz.
To bude práce i pro nového trenéra Václava Jílka. Když jste Spartě definitivně kývl, už jste věděl, že ji povede?
Řekněme, že jsem to tušil, bylo to blízko, ale podepsané ještě nic nebylo. Každopádně se na naši spolupráci těším, osobně se zatím neznáme, ale vím, jakou práci odvedl v Olomouci.
Zdá se, že jste před půl rokem učinil svým návratem do Česka ten nejlepší možný krok.
Potřeboval jsem úplný restart, všechno smazat a začít od nuly.
Proč se vám to nepovedlo už v Itálii, kam jste po protrápeném angažmá v Aston Ville zamířil před dvěma roky?
V Bari ani v Livornu mi to nešlo. Po zraněních, která jsem prodělal, to nebylo jednoduché ani psychicky, ztratil jsem sebedůvěru, nesedli jsme si s trenérem a vůbec - těch věcí bylo víc. V cizině se s vámi nikdo nemazlí, na nic nečeká, přitom já zrovna potřeboval podporu. Tu jsem od vedení i trenéra v Liberci cítil.
Nepřemýšlel jste, že s fotbalem seknete definitivně?
Místy to bylo fakt špatné. Když člověk po nejrůznějších zdravotních problémech maká, snaží se, ale pak mu řeknou, že musí znovu pod nůž, víru v návrat hledá stěží. Ale pomohli mi nejbližší, moji rodiče, kteří při mně stáli. Už jen kvůli nim jsem se na to nemohl vykašlat, i když bylo nejhůř, nějak jsem to přečkal.
A přes Liberec jste se vyhoupl až sem: zpátky na reprezentační sraz.
Českou ligu jsem neznal, před odchodem do zahraničí jsem ji nehrál a překvapilo mě, jak je intenzivní a soubojová. Naštěstí jsem do toho ale spadl relativně rychle, zvykl jsem si a zjistil, že moje tělo drží. Sparta i reprezentace jsou postupné kroky.
Ve čtrnácti zápasech jste za Slovan zvládl nastřílet sedm branek.
Mohlo jich být i víc. Nemyslím si, že jsem se po těch pěti měsících dostal do ideální formy, ale vidím, že jdu správným směrem. V tom teď musím pokračovat.
Taková je vaše motivace?
Přesně tak. Nebudu tady říkat, kolik bych chtěl dát v sezoně gólů nebo něco podobného, ani by to nemělo smysl. Chci být především na hřišti a na něm být platný - to je pro mě nejdůležitější.
