Odtud viděl zbytek zápasu, který rozhodoval o zachování šance na světový šampionát. Za normálních okolností by v něm dvoumetrový golem nechyběl. Jenže nyní má přetržené vazy v koleně a nedávno se podrobil operaci.
A čas pro něj letí zběsilým tempem. "Jestli teď kluci bojují o mistrovství světa, tak já o něj bojuji tím spíš."
Až na osm měsíců odhadují lékaři dobu, za kterou se dvaatřicetiletý Koller vrátí na trávník. Bude to pro něj nervák, zda stihne turnaj v Německu.
Pokud se tam však Češi dostanou přes baráž. Tu musí tým zvládnout bez něj, i když nikdo není v současnosti pro fotbalové Česko důležitější než Koller.
Bitva s časem? Žádná už nemusela být, kdyby Česko ztratilo byť třeba jediný bod v Helsinkách. Koller mohl fatálnímu souboji ve středu pouze bezmocně přihlížet.
"Ale necukaly mi nohy. To se mi stávalo v sobotu, když kluci prohráli s Nizozemskem. Ve Finsku to byl pohodový zápas, nemusel jsem se nervovat."
Tím spíš, když k televizi přišel za rozhodnutého stavu. Právě ve středu ho kamarád vezl do Čech z Německa, kde byl operován.
A při jízdě pípla fotbalistovi na mobil zpráva, že Jun dal ve Finsku na 1:0. Krátce poté si Koller vynutil zastávku: jel sice do Prahy, ale druhý poločas viděl přes cigaretový dým na obrazovce v hospodě ve Smetanově Lhotě, kde vyrůstal.
"Ani pivo jsem si k tomu dát nemohl," stěžuje si v lehkém tónu. "Kvůli léčení mám teď režim, který zakazuje pít alkohol. Dal jsem si sodovku."
Díky vysoké výhře to byla v hospodě veselá společnost. Radoval se v ní Koller, jeho otec a spousta dalších kumpánů.
"Ale panáky jsem po výhře objednávat nemusel," usmívá se zraněný kanonýr.
Po zápase zavolal gratulaci Rosickému, parťákovi z Dortmundu, přes něj také pozdravil ostatní spoluhráče. Sám nyní chodí na rehabilitace a posilování – Česko zanedlouho čeká baráž, Kollerův boj o šampionát už začal.
