Nakolik jste shovívaví, když je před polovinou září jasné, že Češi můžou na mistrovství světa 2018 v Rusku zapomenout? Dokonce ani do baráže se neprokousali.
Z osmi kvalifikačních zápasů vyhráli pouhé dva, přesto reprezentační manažer Jaromír Šeterle prohlásí: „Tenhle tým, i když nemá jasného lídra, je mimořádně morální. Kluci mě překvapili jen příjemně. Říká se, že hráči jsou fifleny a tak dále, ale takhle to tady není. Neměli jsme jedinou neopodstatněnou omluvu. Já smekám klobouk, protože kdybyste v kabině byli, věděli byste, že ti kluci opravdu chtějí, že jim na tom záleží.“
Je chvályhodné, když manažer za svým mužstvem stojí i ve špatných časech, ale smekat u toho klobouk se jeví nepatřičně.
Zato my bychom se měli (přinejmenším částečně) omluvit kouči Bílkovi, že jsme mu spílali za staromódní fotbal. Současnost totiž bolí daleko víc.
Při říjnovém kvalifikačním finiši v Ázerbájdžánu a se San Marinem se hraje pouze o čest a lepší nasazení do kvalifikace o mistrovství Evropy 2020 a rovněž do Ligy národů, což je zbrusu nový projekt UEFA. Že nevíte, o co jde? Jedná se o soutěž pro evropské národní týmy, která by měla od příštího roku nahradit přátelské zápasy a zároveň přinést výraznou motivační složku. Vždyť čtyři týmy z Ligy národů se můžou probít na Euro.
Mimochodem, všechny reprezentace budou v Lize národů rozdělené podle koeficientů do čtyř výkonnostních skupin. A hádejte: ve které se nacházejí Češi?
Propadli se do třetí čili do suterénu. Nutně potřebují vyhrát zbývající kvalifikační duely, aby si polepšili, poskočili do druhé skupiny a měli papírově snazší cestu na evropský šampionát.
Ale má na to vůbec český tým? Právě ten tým, který se sice pyšní tím, že je mimořádně morální, ale při souboji o poslední naději vyšle na branku Severního Irska jedinou střelu?
Zkusme tomu trochu věřit, když už jsme se spálili u Michala Bílka. Ačkoli aktuální fakta i dojem mluví proti, třeba reprezentace příjemně překvapí.
Trenér Karel Jarolím už má vyzkoušeno. Vzhledem k tomu, že mužstvo přebíral loni v létě nahonem a těsně před kvalifikací, neměl žádný čas na testování. I proto v kvalifikaci prostřídal 32 hráčů, což je extrémní počet. „Kdybych je neviděl, těžko můžu říct, jestli mají na to, aby hráli za reprezentaci, nebo ne,“ vysvětloval ve čtvrtek. Načež se nadechl a oznámil: „Hledání teď končí! Už není kam couvat!“
To by si měli uvědomit i hráči, kteří shodně tvrdí, že reprezentace má na víc, než předváděla v kvalifikaci. Tak ať je to od října vidět, pánové.
