Před obědem se šel Pavel Nedvěd poprvé po nemoci proběhnout a po sedmi kilometrech hlásil: "Konečně se cítím dobře."
| V úterní MF DNES vychází k vítězství Pavla Nedvěda ve Zlatém míči mimořádná příloha |
Pak se rozloučil doma a prožil další velký den. Soukromým tryskáčem letěl pro Zlatý míč. Ve tři přistával v Le Bourget, na letišti pro vládní delegace, kde není pasová kontrola ani hala. Z letadla můžete rovnou do přistaveného auta.
Nedvěd, v doprovodu svého manažera Nehody, vystoupil v dlouhém tmavém kabátu a do kamery vážně tvrdil: "Pořád nevím, kdo vyhrál. Nechám se překvapit."
Během několika minut pak zmizel, odvezl ho červený renault.
Sál televizní stanice Canal Plus na břehu Seiny, tři kilometry od Eiffelovy věže, už se připravoval pro ceremoniál. Na stole ležely štosy úterního vydání magazínu France Football. Na titulní straně Nedvěd líbá Zlatý míč! "Nesměl jsem to prozradit. Měl jsem to zakázané."
Všechno tajil 11 dní. Uvnitř časopisu je s ním rozhovor, podrobný popis kariéry, na jedné fotce pózuje i s manželkou Ivanou. "Dalo mi hodně práce, že jsem to musel skrývat," přiznal.
Paříž je pro Nedvěda symbolické místo. Právě tady odehrál v patnácti první velký mezistátní zápas. V pondělí odpoledne pózoval pod Eiffelovkou, pak si zašel na kafe.
V pět odpoledne vplul do "zlaté" budovy, hned ho obklopili novináři. Vyjel do 5. patra, v zákulisí si připil šampaňského, pak se ztratil.
Kamery běží, světla žhnou, sál se plní. Rozjíždí se přímý přenos. Fotbalista sedí na barové židličce a svět se oficiálně dovídá: Pavel Nedvěd získal Zlatý míč!
Je 17 hodin a 49 minut. "Dobrý den," říká italsky. Moderátoři na něj mluví francouzsky, on italsky odpovídá v modrém obleku, bílé košili, modročerné kravatě.
Televize vysílá dokument ze Skalné, kde se Nedvěd narodil, ukazuje Julisku a Letnou, stadiony, na kterých Nedvěd v české lize začínal.
"I když jsem to věděl, nemohl jsem tomu uvěřit. Až teď, když jsem si sošku pohladil. Není to sen," říkal Nedvěd dojatě.
Svého nástupce v Juventusu chválí skvělý záložník Zidane a kluci ze Skalné se přitom na ulici pošťuchují.
Do Nedvědovy sbírky na krbu přibyla další cena. Ta nejvzácnější. Může se zapomenout na desítky sošek pro nejlepšího hráče zápasu v italské lize, zapomene se na posměšnou sochu tapíra "Dabiro Doro", kterou Nedvěd dostal za svou největší botu v Itálii, za žlutou kartu, kvůli níž nesměl hrát finále Ligy mistrů. Zapomene se na všechny ostatní.
Už v pondělí v noci stál u Nedvědových doma Zlatý míč. "Grazie. Díky," říká Nedvěd a přenos končí. Ještě tisková konference, krátký koktejl a na letiště. Doma se chladí šampaňské. "Pojďte všichni slavit."
Slaví se i v hospodě ve Skalné: "Ať slaví, ať ji klidně zbourají. Postavím jim novou," vzkázal Nedvěd z Paříže.
