"Můj idol je Nedvěd. Proč skončil? Vrátí se?" vyzvídá Emiko. "Nedvěd je fantasista, jak říkají Italové." Tři čtyřicátnice z Tokia brázdí svět, aby následovaly českou reprezentaci. Prostě se do národního týmu zamilovaly.
Za poslední výlet zaplatila každá v přepočtu přes třicet tisíc korun: minulý týden přiletěly do Prahy, přes známého získaly lístky na sobotní zápas s Nizozemskem a pak hurá do Finska.
Všechno začalo na mistrovství Evropy v roce 2000, kde se Japonky zhlédly v Češích. "Prostě se nám líbili ze všech nejvíc."
O čtyři roky později na šampionátu v Portugalsku už nevšední fanynky viděly všechny zápasy Čechů, až do prohraného semifinále.
"Neštěstí, co se tam stalo." V Japonsku si koupily lístky ve speciální akci "Turné za českým týmem" a totéž už udělaly pro mistrovství světa 2006. Nevěříte? Je těžké to pochopit, ale tři malé Japonky prostě pohltilo nadšení pro fotbalovou reprezentaci z Česka.
Předvádějí, co se už na stadionech naučily od českých kolegů: "Kto neskače, neni Čech, chop, chop, chop! Češi, do tocho!"
Úterní trénink si natáčely na video, středeční zápas taky. Fotily a smály se, švitořily a modlily se, aby Češi vyhráli.
"Vždyť už máme koupené lístky do Německa. Neměly bychom tam komu fandit. Postupte! Musíte! Splňte nám sen. A sobě taky," úpěnlivě prosila paní Chigusa, mluvčí japonské party.
Pod teplou zimní bundou jí prosvítal rudý český dres s číslem 8, který nosí Karel Poborský. Dokonce pro zkušeného záložníka napsala i dopis.
"Opravdu mu ho můžete předat? To jsem nadšená. Děkuju."
Uklání se a z kapsy vytahuje psaníčko s adresou: To Mr. Karel Poborsky