Jedenadvacetiletý záložník ve středu poprvé nastoupil za seniorskou reprezentaci, když odehrál druhý poločas přípravného utkání Belgie - Česko 0:2. Na kontě má Pudil také čtrnáct startů za českou jedenadvacítku, která se probojovala na letošní červnové mistrovství Evropy v Nizozemsku.
Do Brücknerova týmu byl Pudil povolán dodatečně místo zraněného Grygery a k reprezentačnímu áčku se narychlo přesouval ze soustředění jedenadvacítky.
V pondělí na reprezentačním srazu jste říkal, že pohovor s trenérem Brücknerem vás teprve čeká. Co jste tedy probírali?
Sedli jsme si ve čtyřech, trenér Brückner, jeho asistent Rada, já a další nováček Marek Matějovský. Pan Brückner nám nastínil, jakou hru národní mužstvo praktikuje, vysvětlil nějaké taktické prvky, ale jinak mě ani Marka žádnými speciálními úkoly nezatěžoval. V podstatě nám řekl, ať hrajeme to, co umíme.
Kdy jste se dozvěděl, že jdete do druhého poločasu?
Asi pět minut před přestávkou přišel trenér Brückner k lavičce a mně, Jardovi Plašilovi a Radkovi Kováčovi to oznámil. Tak ať se pořádně rozcvičíme a rozběháme.
Byl jste před vstupem do zápasu nervózní?
Trochu ano, tomu se neubráníte. Ale spoluhráči mě uklidňovali už před zápasem, hlavně Tomáš Rosický. Říkal, že až tam půjdu, tak ať hraju to svoje, ať to dávám rychle od nohy a nabíhám si. Když druhý poločas začal, hlavně jsem si říkal, že nesmím zkazit první míč. To je strašně důležité, abyste se snadněji chytili. A povedlo se: šel jsem si pro míč od Marka Jankulovského, sklepnul jsem mu ho zpátky a akce se rozjela. Ta malá nervozita ze mě spadla a pak už to bylo úplně v pohodě.
Zaujal jste třemi přesnými přihrávkami. Poprvé jste hlavou připravil gólovou šanci Kollerovi, z vašeho dalšího přesného míče střílel Koller v tísni vedle, těsně před koncem těžil z vaší zpětné hlavičky Kulič, ale belgický brankář jeho střelu kryl. Co byste k těmto okamžikům řekl?
Myslím, že v těch situacích nešlo nic vymýšlet, jinak to vlastně ani řešit nešlo. Docela mě mrzí, že po té mojí první zpětné hlavičce šel míč z Kollerovy hlavy těsně vedle. Já ležel u druhé tyče a tlačil jsem míč očima do branky. Ale marně.
Jinak jste ale musel mít po utkání příjemný pocit, ne?
Docela jo. Kluci mě po zápase poplácávali po ramenou. Jako, že to bylo dobrý a tak. A trenér Brückner mi k debutu poblahopřál. Tak jsem snad nezklamal.
Kdekdo si stěžoval na hodně špatný terén. Co jste hrací ploše říkal vy?
Souhlasím s ostatními. Na těch drnech se moc kombinovat nedalo, takže ty narážečky z první se nám opravdu moc hodily.
Už jste takovou oranici někdy zažil?
Moc si něco takového nevybavuju. Vlastně, už to mám, loni takhle vypadala půlka hřiště v Ostravě, kde jsme koncem listopadu remizovali.
Poslední březnovou sobotu hraje národní mužstvo kvalifikaci s Německem, zatímco jedenadvacítka má na programu přípravný duel s Nizozemskem. Odkud čekáte nominaci?
O tomhle teď opravdu nepřemýšlím, je to moc daleko. A navíc, stejně bych to nechtěl zakřiknout. Áčko je sice áčko, ale když budu zase zpátky v jedenadvacítce, budu se pochopitelně snažit zahrát co nejlíp i tam.
