Do Neapole si ho vybral Zdeněk Zeman, trenér českého původu. Když ho po šesti kolech vyhodili a nahradil ho Emiliano Mondonico, Jankulovski už nikdy zápas nezačínal na hřišti. "Nemohl jsme se ukázat, když mi chybí šance od začátku," tvrdí. "Kdybych ji dostal, věřím, že se chytnu."
Příležitost v základní sestavě nedostal, ani když před čtrnácti dny zajistil Neapoli tři body v Bari, kde nastoupil na pár minut a hned dal gól. "Nemělo to vliv, ani by nebylo správné, že kdo dá gól, aby měl hned místo v základu. Trenér říká, ať ještě počkám."
V úvody sezony to bral, tolik mu nevadilo, že je jen náhradníkem. "Byl jsem nový v cizím prostředí, tak jsem to překousl. Navíc jsem s tím tak trochu počítal." Týdny a zápasy plynou, jeho pozice se nemění. "Už toho mám docela dost, trpělivost už mi trochu přetéká," přiznává.
Nikdy však nelitoval odchodu z Ostravy. "Ani by mě to nenapadlo, Ostravě můžu jen poděkovat, že mě pustila, když jsme tam měl dlouhodobou smlouvu. Fotbal je někdy takový, že prožíváte i těžší období." Proto ho nominace do národního mužstva, za nějž odehrál čtyři utkání, hodně překvapila. Naposledy reprezentoval v srpnu v Ostravě proti Slovinsku, kdy tým ostudně podlehl 0:1. "Dlouho jsem v reprezentaci nebyl, ani nehraju pravidelně v klubu," divil se pozvánce.
Na dotaz, čemu za to vděčí, Jankulovski odpověď neznal: "Prostě jsem tady a nezkoumám proč. A jsem za to rád." Ví, že s ním kouč Chovanec počítá na levého beka. "Nevidím v tom problém, mohu hrát kdekoliv. V Ostravě jsem jednu dobu hrál také v obraně, nebojím se toho." V Neapoli, když se dostane na hřiště, zaujme místo uprostřed zálohy. Nejraději útočí. "Hrajeme na pět záložníků, ale z toho tři jsou defenzivní. Je těžké se dostat mezi ty dva, co hrají dopředu. Ale tam mi to sedí."
Atmosféra kolem zápasů je kouzelná. "Fanoušci jsou do fotbalu fanataci." Když se však nedaří, fanoušci svým hráčům připraví peklo. "Házejí kameny na autobus, rozbíjejí auta, nadávají, vyhrožují. Na jihu jsou lidé divočejší než v Miláně," podotýká Jankulovski. On sám potíže neměl. "Mě mají rádi," tvrdí. Neapol hraje o záchranu, od sestupového místa ji dělí jedno místo a lepší skóre. "Věřím, že se zachráníme, i když máme těžký los." Neapol čekají ještě oba římské kluby, Parma či Fiorentina.
Vyrovnal se i s divokým životem ve městě, kde červená na semaforu znamená to samé, co zelená. "S pravidly si tady nikdo hlavu neláme," říká s úsměvem. I manželka s tříletou dcerou se už zabydlely, byť zpočátku to neměly jednoduché. "Já byl stále v kontaktu s hráči a oni sami doma. Tady není zvykem, aby se rodiny přátelily. Ale teď je všechno v pohodě, pochvalují se teplé počasí."
V mužstvu hraje deset cizinců, nejvíc je Brazilců a Argentinců, které doplňuje Švýcar, Marokánec a Angolec. Na soupisce je i sedmnáct Italů. Jankulovski vychází se všemi perfektně. K nominaci mu všichni úpřímně blahopřáli. "Reprezentaci uznávají, Nedvěd je pro ně pojem. O naší lize sice přehled nemají, ale znají Spartu z Ligy mistrů."
