„Nevím, jak dlouho bude trvat, než můj rekord někdo zlomí. Myslel jsem, že to bude Milan Baroš, pak jsem věřil dalším nadějným útočníkům, třeba Vencovi Kadlecovi, ten už ale kariéru bohužel ukončil,“ povídal Koller, který byl v úterý na Strahově u slavnostního odhalení vlastní hvězdy v muzeu českého fotbalu.
Josef Masopust, Andrej Kvašňák, Antonín Panenka, František Veselý, Ladislav Novák, Ivo Viktor, Josef Bican, Karel Brückner, Rudolf Baťa, Dušan Uhrin, Zdeněk Nehoda. Také týmy vicemistrů světa 1934 a 1962, evropští šampioni z roku 1976, stříbrné mužstvo 1996 z Anglie.
A z poslední slavné reprezentační generace ještě Pavel Nedvěd, Karel Poborský a právě Koller. Nepřehlédnutelný muž, autor pětapadesáti gólů v národním dresu.
 |
„Když se rozhlížím po všech těch jménech na ostatních hvězdách, vidím samé velké osobnosti a fajn lidi. Je velká čest být mezi nimi,“ vyprávěl přes roušku, než začal vzpomínat.
Co vás napadne jako první?
Z reprezentační kariéry si vybavím úplně první utkání a gól v Belgii, kde jsme vyhráli přátelské utkání jedna nula. Pak jsou to samozřejmě důležité góly, které rozhodly o našem postupu, rok 2000 proti Skotsku, kde jsme prohrávali, já a Pavel Kuka jsme naskočili z lavičky, on vyrovnal a já nás gólem poslal na Euro. A samozřejmě jsou to také veledůležité trefy na Euru v Portugalsku, ať už proti Holandsku nebo Dánsku, a gól Američanům na mistrovství světa.
A vaše smršť proti Makedonii? V pondělí to bylo přesně patnáct let od zápasu, ve kterém jste v Teplicích vyhráli 6:1.
Prohrávali jsme a museli se hodně tlačit dopředu. My útočníci jsme měli spoustu šancí a bylo štěstí, že jsem u toho byl zrovna já.
Štěstí? Dal jste čtyři góly během dvanácti minut, byť je dělila přestávka.
Ano, ale jak často opakuju: není náhoda, že jsme s Milan Barošem nejlepšími střelci reprezentace. Všechno se to ideálně sešlo a my těžili z práce skvělých spoluhráčů.
Jan Koller během své reprezentační kariéry.
Ze slavné éry jste po Pavlu Nedvědovi a Karlu Poborském vstoupil do síně slávy jako třetí. Nechybí ani trenér Karel Brückner. Kdo by vás měl následovat?
Skvělých fotbalistů tam byla spousta. Třeba Vláďa Šmicer, s kterým jsme stejně staří, samozřejmě Petr Čech, legenda světového fotbalu, nebo Tomáš Rosický, další z čekatelů. A jsou i další, kteří si to zaslouží, protože našemu fotbalu udělali v zahraničí velké jméno.
Zrovna Čech a Rosický se po aktivní kariéře vydali na manažerskou dráhu, vás by podobná pozice nelákala?
Já hodně pendluju mezi Francií a Českem, takže to na stálejší zaměstnání moc nevidím. Externě jsem začal spolupracovat s Borussií Dortmund, založili jsme tým bývalých hráčů a jezdíme hlavně po Asii, nebo i jednotlivě navštěvujeme různé charitativní a reklamní akce, také fotbalové akademie, které má Dortmund po celém světě. Teď nám to sice narušil koronavirus, ale až se to uklidní, věřím, že budeme pokračovat.
Koller: Nezáleží jen na něm, ale Schick má kvality, aby překonal můj rekord |
Aktuálně se hodně mluví o jednom z vašich nástupců: Patrik Schick střílí podobně jako kdysi vy góly v Německu. Sledujete ho?
Dorůstá do hráče evropského formátu. Moc mu to přeju a přeju to celému našemu fotbalu, protože takových fotbalistů moc nemáme. Jsem rád, že se prosazuje v jedné z nejtěžších lig světa a věřím, že v Lipsku bude pokračovat. Svědčí mu to tam.
V reprezentaci má zatím ve dvaadvaceti zápasech devět tref. Je mu čtyřiadvacet let. Může se vám v historickém žebříčku přiblížit právě on?
Má k tomu našlápnuto, ale nezáleží to pouze na něm. Bude potřebovat podporu svého týmu, jako jsme ji měli já nebo Milan Baroš.
Mimochodem, vy ještě někde góly střílíte?
Pokračuju ve Smetanově Lhotě, tam to asi bude ještě na dlouho. Je to srdeční záležitost a navíc: na okresní přebor ještě stačím... A pak je to třeba hanspaulka nad 45 let, to mě baví, nebo jiné sporty, hokej a tenis, při kterých se potkáváme a udržujeme kontakt s bývalými spoluhráči.
