„V dnešním světě internetu si to kluci asi vyhledají na googlu a připraví se,“ reagoval Koller. „Ale ptali se mě, kolik měřím a jaké je to hrát před plným stadionem, “ doplnil vesele.
Jeho bývalý reprezentační spoluhráč Petr Čech, který školu pořádá, kvůli koronavirovým opatřením do Česka dorazit nemohl. Po návratu do Británie, kde působí ve vedení Chelsea, by ho totiž čekala desetidenní karanténa.
„Petr mě oslovil, jestli bych ho nemohl zastoupit. Bylo potřeba sehnat jen vhodný termín, protože toho mám teď taky hodně. Jsem rád, že jsem mohl dorazit, bylo krásné počasí a moc jsem si to užil,“ řekl Koller po tréninku.
I on si stoupl do brány, když na něj děti kopaly penalty. A stejně jako v roce 2002, kdy dochytával zápas proti Bayernu za vyloučeného brankáře Jense Lehmanna, inkasovat odmítal. „Byla tam sázka o deset kliků. Když se vsadím, tak do toho jdu naplno,“ smál se v pozdějším rozhovoru s novináři. „Nejsem trenér, ale každé léto pár fotbalových škol absolvuji. U toho jim spíš něco poradím, povzbudím. Ale že bych dětem připravoval tréninky, tak to nechám na odbornících.“
Když se bývalý útočník Dortmundu či Monaka přesouval od přípravek k o něco starším fotbalistům, zahlásil: „Moje góly platí jenom hlavou!“ A pochopitelně na něj mířily veškeré centry. Odpadla mu totiž povinnost bránit a zapojoval se jen do útočných akcí. Při jedné takové ho přesně našel klučina ze žlutého týmu a on neomylně trkl hlavou míč do sítě. „Tohle od něj známe,“ pronesl jeden z trenérů. „Ale nečekal jsem, že to kdy uvidím naživo.“
„Fotbal už moc nehraju, už to bolí. Hlavně kolena, když člověk dělá různé dřepy, sedy a lehy. Pak když se rozhýbe, je to trochu lepší. Ale spíš hraju tenis, hokej nebo padel...“ jmenoval Koller.
Ale fotbal určitě alespoň sledujete. Jak hodnotíte výkon českého týmu na Euru?
Naše vystoupení na Euru hodnotím výsledkově jako hodně úspěšné. Myslím si, že čtvrtfinále by před začátkem každý bral. Některé zápasy byly úspěšné, jiné méně. Klíčový byl úvodní zápas se Skotskem a pak osmifinále s Holandskem. Druhý poločas s Chorvatskem a utkání s Anglií a Dánskem se povedly trochu méně.
Jak se vám líbila hra národního týmu?
Očekával jsem, že tam nebudou nějaké ofenzivní ataky. Že budeme hrát hodně konsolidovaně, týmově, takticky, a to se vyplnilo. Kluci hráli kompaktně. Zápasy, které prohráli, prohráli jen o gól. Takhle se pod trenérem Šilhavým prezentují a slaví úspěchy.
Co byste naopak vytkl? Co týmu chybí?
Síla do ofenzivy, rychlejší přechod do finální fáze po křídlech, nějaké přečíslení. To nám trošku chybí. Ale asi na to moc hráče nemáme. Trenér naordinoval systém, který hráčům sedí a funguje. To je důležité.
Bylo čtvrtfinále stropem pro český tým?
Je pravda, že nechybělo mnoho a mohli jsme být v semifinále. Ale musíme být realisté. Čtvrtfinále je velký úspěch.
Jak jako bývalý útočník hodnotíte výkon Patrika Schicka?
Patrik byl pro nás na tomto Euru rozdílovým hráčem. Bez jeho gólů bychom se s naší hrou těžko někam dostali. Šancí jsme si moc nevypracovávali a on z minima vytěžil maximum. Jeho góly nás posunuly tam, kde jsme skončili.
Na kontě má už šestnáct reprezentačních branek. Bojíte se, že vás dožene?
Jestli pojede takovýmhle tempem, tak by mohl. Samozřejmě to bude těžké. Musí být pořád stoprocentně zdravý, dávat hodně gólů, mít podporu spoluhráčů. Ale předpoklady na to určitě má. Je mladej a má před sebou, doufám, ještě dlouhou kariéru.
Že na Euru vyrovná rekord pěti branek Milana Baroše by vás asi nenapadlo, že?
To ne. Ale už v přípravě dával hodně gólů a první zápas ho nastartoval. Bylo vidět, jak si věří. Tenhle šampionát mu sednul.
Jak by si na tom stál gólově ve vaší „zlaté“ generaci?
Určitě hodně vysoko. Je to komplexní útočník, umí zakončovat levou, pravou, hlavou. Ví, kam to chce dávat. Gólů by nastřílel hodně.
Vaše generace si jako jediná zahrála i na mistrovství světa. Co ukázalo Euro vzhledem k mistrovství světa, které se hraje příští rok?
Šampionát ukázal, že máme konkurenceschopný tým, do kterého když zakomponujeme mladší hráče, kterých máme spousty, mohlo by to fungovat. Opory jsou v nejlepších letech, do toho dravé mládí... Na některých postech máme problémy, tak tam budeme muset zabudovat nové hráče.
Co říkáte na to, že se bude hrát v Kataru?
Je vidět, že ve fotbale jsou peníze. Nedává mi to smysl. Já bych takové akce viděl ve vyspělých, fotbalových zemích, kde je o to zájem. Katar ani Ázerbájdžán mi moc smysl nedávají.
Ale na další Euro, které se bude hrát za tři roky v Německu se asi těšíte, že?
Určitě. Bude to, doufám, s fanouškama a také doufám, že se kvalifikujeme. Šampionáty by se měly hrát v zemích, kde jsou na to připravení, kde má fotbal historii. Ne bůhví kde někde na Sahaře.
Jak se vám obecně líbí letošní Euro?
Nelíbí. Jsem velkým kritikem tohoto Eura, které je roztahané po jedenácti státech. Do toho dvacet čtyři týmů... A jak hrají velké týmy, se mi taky nelíbí, s milionem přihrávek dozadu... Zezačátku turnaje jsem si připadal jak na mistrovství Evropy v házené, pořád se to obehrávalo bez přímočarého útoku. Francie ani Belgie, se mi nelíbily a jsem rád, že už vypadly. Naopak se mi líbila Itálie, která hrála vysoký presink, pořád se snažila hrát dopředu. Dánsko hraje také hezký fotbal a dostalo se daleko.
Týmy, které hrály všechna utkání doma, došly do semifinále. I to leccos naznačuje.
Celkově je to totální paskvil. Doufám, že se z tohohle nahoře vyléčí. Klidně bych turnaj stáhl zase na šestnáct týmů, aby tam hrály ty opravdu nejlepší. Čtyři skupiny, z nichž dva nejlepší půjdou dál.
Naopak na týmech, které hodně cestovaly, byla patrná únava už někdy v šedesáté minutě zápasu.
Musí to být náročné. Hned po zápase do letadla, regenerovat až někdy další den, pak lehký trénink. Pak zase cesta, ubytovat se, vybalit... To všechno stojí spoustu energie.
Kdo je podle vás šampionát vyhraje?
Já mám favorita Itálii. Pro mě by bylo ideální finále Itálie - Dánsko.
Kdo z hráčů vás nejvíc zaujal?
Nejvíc mě zaujal Ital Spinazzola, který se bohužel zranil. Itálii bude hodně chybět, protože v každém zápase byl výborný.
