A právě ve středu, 11. října 2023, je to sedmdesát let od prvního střídání v oficiálním mezistátním fotbalovém zápase.
Uskutečnilo se v utkání kvalifikace o mistrovství světa 1954, které pořádalo Švýcarsko, v duelu mezi Západním Německem a autonomním Sárskem ve Stuttgartu.
Richard Gottinger, nepříliš známý záložník z Fürthu, získal zápis, který mu nikdo nevezme. Když od postranní lajny vyběhl na trávník místo Horsta Eckela, stal se skutečně prvním náhradníkem ve fotbalových dějinách na této úrovni.
Mírnou ironií je, že moc jiných záznamů do kronik nepřidal, poněvadž těch 37 minut proti tehdejšímu francouzskému protektorátu, jenž byl do Spolkové republiky Německo včleněn až o tři roky později, zůstalo jeho jediným reprezentačním startem.
Na zlatý šampionát se na rozdíl od neúnavné opory Eckela nepodíval.
Zpět ale k fenoménu střídání. Ve fotbale šlo o jev, který byl dlouho nemyslitelný a k jeho zavádění docházelo dost nahodile.
Na největší akci mistrovství světa se objevil až v roce 1970, přestože součástí celosvětově platných pravidel byl tenkrát už dvanáct let a jednotlivé svazy ho mohly využívat. Proto když se tehdy v Chile 1962 v utkání s Československem zranil legendární Pelé, musel hrát dál a Josef Masopust tenkrát spoluhráčům slavně nakázal, ať soupeřovu hvězdu nenapadají.
Nechte ho hrát, je zraněný. Čím Masopust okouzlil fotbalového krále Pelého |
V Československé lize se střídalo dokonce od roku 1950 poté, co po utkání Teplic se Slavií hostující brankář Alois Jonák zkolaboval, protože jej musel dochytat, přestože ho soupeř nakopl do ledvin.
Například do anglické nejvyšší soutěže doputovala novinka až o patnáct roků později a jedině v situaci, kdy byl hráč či gólman na ploše zraněný.
Přitom právě v Anglii existují záznamy už z devatenáctého století. Tenkrát na Eton College když se žáci nedostavili k zápasu, byli místo nich na poslední chvíli povolání náhradníci.
„Jedenáctka Charterhouse hrála zápas v klášteře proti několika starým kartuziánům, ale vzhledem k tomu, že se nedostavili někteří z těch, kteří byli očekáváni, bylo nutné zajistit tři náhradníky,“ hlásil osmistránkový týdeník Bell’s Life in London and Sporting Chronicle už v roce 1863.
O dvaadvacet let později se premiérově střídalo v nejstarší klubové pohárové soutěži světa FA Cupu, tým Lockwood Brothers v duelu s Notts Rangers vyměnil svého záložníka Brearse, jenž si zlomil nohu.
Právě kvůli zraněním postupně k povolování střídání docházelo, přičemž kromě počtu možností za zápas měnila také kapacita lavičky.
Od roku 1958 směly týmy na zápas brát jednoho náhradníka, zanedlouho mohly využít dva z pěti a klidně jen z taktických důvodů. Střídání v systému dva plus jedna (při zranění brankáře) platilo v roce 1994, záhy se kvóta navýšila na tři, která byla před Eurem 2016 navýšena na tři plus jedna, pokud se utkání prodlužovalo.
V souvislosti s pandemií covidu schválila světová federace FIFA, že fotbalové týmy budou moci dočasně využívat v zápasech pět střídání a šesté pak v případě prodloužení. Loni v červnu pravidlová komise IFAB rozhodla, že možnost vystřídat pět hráčů ve fotbalových zápasech už zůstane.
