Právě jeho luxusní rána z 25. minuty byla nakonec v Rize proti Lotyšsku (2:1) vítězná. A navrch postupová, aby toho nebylo málo.
„Ideální večer,“ souhlasil jeden z jeho hrdinů. „Myslím, že to byl nejdůležitější gól mé kariéry.“
Je vlastně až s podivem, že musel čekat tak dlouho - vždyť Darida patří k fotbalistům, jejichž projektilů se brankáři bojí: „Z dálky to umím. Snažil jsem se hlavně trefit branku, to je u takových střel nejdůležitější. Jsem rád, že takhle zapadla.“
Spojení „Jsem rád“ drobný a skromný muž opakoval v útrobách stadionu Skonta Riga často. Jako by fungovala jistá sportovní spravedlnost: po předchozím kvalifikačním duelu s Kazachstánem byl Darida právem kritizován, což poctivka jeho formátu musel snášet těžce.
„Asi všichni viděli, že mi ten zápas úplně nevyšel,“ přiznal. „Snažil jsem se od toho oprostit, články nečíst a soustředit se na další zápas.“
Cesta letadlem z lotyšské metropole se díky němu proměnila v oslavu na palubě. „Já se teda už v pondělí musím hlásit na klubu a v devět ráno letím z Prahy,“ culil se Darida a vesele zmínil i poslední oslavy postupu na Euro z roku 2011, kdy si reprezentanti hodně svérázně „upravili“ vizáž: „Doufám, že obleky nyní zůstanou v celku.“
Je docela symbolické, že jedna z tváří plzeňského klubového vzestupu orámovala reprezentační postup vedený rovněž koučem Pavlem Vrbou.
„Asi by mě nenapadlo, že můžeme slavit tak brzy,“ říkal Darida o skupině s Turky, Nizozemci a Islanďany: „Dobře jsme si to rozehráli na podzim, pak jsme si to sami trošku zkomplikovali, naštěstí nám nahrály ostatní výsledky. Jsme za to rádi. Jsme tam!“
Mimochodem, „plzeňská spolupráce“ zafungovala ještě jinak: v šatně po ose dvou střelců večera, tedy od Davida Limberského k Vladimíru Daridovi.
„Zrovna Limba mi o půli říkal, jak se hraje v Turecku,“ narážel Darida na druhý výsledek potřebný k českým oslavám, tedy o ztrátě Nizozemců. „Po zápase už jsem jenom čekal, s čím přiběhnou kluci z lavičky. A měli dobré zprávy.“
První gól, postup, odpověď kritikům. Zkrátka večer, co neměl chybu.
