Národní tým sice čekají zdánlivě slabší soupeři, s tím ale na Lafatu nechoďte. „Přesvědčili jsme se doma proti Lotyšsku, že dneska už slabí soupeři v podstatě neexistují. Z toho bychom se měli poučit a zvládnout to tentokrát lépe,“ burcuje sparťanský útočník.
Co od Kazachstánu očekáváte? Asi bude hrát jiný fotbal než v domácím zápase, ne?
Nevím, jestli budou hrát něco jiného. Spíš by nebylo špatné, kdybychom my hráli to samé, co u nich (úsměv). Pravda je, že tak otevřené to asi nebude. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale asi bude záležet hlavně na nás, jak do utkání vstoupíme a jak si ho uděláme těžké. Víme, že tenhle dvojzápas asi rozhodne o tom, jestli kvalifikace bude úspěšná nebo ne. Věřím, že to zvládneme.
Může Kazachy nakopnout i to, že mají poprvé tým v Lize mistrů? Několik hráčů Astany do reprezentace patří...
Může jim to pomoct, mohou být trochu v euforii. Na druhou stranu mohou být někteří třeba unavení... To uvidíme až ve čtvrtek.
Vy si zase budete muset zvykat na jiné spoluhráče, záloha se rozpadla. Jak to berete?
Absencí je hodně, nic příjemného. Ale máme tu mladé kluky, kteří dostávají šanci a můžou ji chytit za pačesy. Třeba by nám to mohlo pomoct.
Nejvíc bude zřejmě chybět kapitán Rosický. Souhlasíte?
Když se říká, že každý je nahraditelný, tak u Tomáše to neplatí. Takový fotbalista tady dlouho nebyl a možná zase dalších sto let nebude. Je to týmový hráč, ale s tím, že všechny myšlenky jdou přes něj. Když se nedařilo, byl schopný vzít to na sebe, přejít přes dva tři hráče a vymyslel přečíslení. Tohle nám určitě bude chybět. Nahradit nejde, ale musíme to pojmout kolektivně.
Vy byste teoreticky mohl vytvořit v útoku dvojici se slávistou Škodou. Je to reálné?
Nevím, jak to trenér postaví, z prvních tréninků se to nedalo vypozorovat. Doufám, že by nám to fungovalo dobře, ale ono je jedno, na kolik útočníků nastoupíme. Hlavně, když budou tři body. Pak budou všichni říkat, že to byl geniální tah.
V reprezentaci jste teď nejstraší. Cítíte větší zodpovědnost?
Zodpovědnost cítím vždycky. Nějaký čas sem už jezdím... Ale spíš v tom smyslu, že když přijede někdo poprvé, snažím se mu na hřišti pomoct.
