Z rámečku na zdi na mě vydechuje kouř černobílý Karel Brückner. V levé ruce drží cigaretu, v pravé kelímek s čajem. Na sobě má sportovní soupravu, do čela vraženou čepici. Sníh všude kolem. A fotbalový trenér se dívá jako bohém na plátno. A co sleduje?
Zápisník Jana Dočkalaolomoucký sportovní redaktor píše o Karlu Brücknerovi |
Své hráče v zimní přípravě na spartakiádním stadionu v Olomouci, domýšlím se, neboť více fotografie Luďka Peřiny neprozrazuje. A vlastně ani není třeba. I tak řekne víc než tisíc slov. Já se - s dovolením - zařadím do fronty gratulantů, kteří Karlu Brücknerovi přejí vše dobré k jeho dnešním, 75. narozeninám. Pomohl jsem si fotografií, neboť tisíc slov by bylo málo.
Karel Brückner nemusí nostalgická vzpomínání. Ostatně proč se ohlížet dozadu, když v neděli čeká českou reprezentaci kvalifikační utkání o mistrovství Evropy s Islandem a uznávaný expert je v realizačním týmu trenéra Vrby konzultantem, jehož poznatky zůstávají platné.
Takže teď nejspíš společně - jedno kdo první, pánové - vymýšlí nápadité standardní situace, kterými rozebrali na úvod Nizozemce. Fotbalový inovátor jimi proslul podobně jako aktivním presinkem, jejž v 90. letech praktikoval se Sigmou. Takzvaný „hon tygra“. Olomouc se prohnala až do čtvrtfinále poháru UEFA. Jenomže když je toho tolik, co stojí za připomenutí!
Bronz z Eura 2004 v Portugalsku. (A ta hra! Geniální bitva s Nizozemskem patří mezi nejatraktivnější zápasy historie.) Série dvaceti utkání s národním týmem bez porážky (v 75 zápasech nasbíral rekordních 50 výher). Česko dostal na všechny turnaje, o které bojoval, včetně mistrovství světa, což dosud jiný trenér nedokázal. S jedenadvacítkou získal evropské stříbro.
A přesto mnozí jeho úspěchy, jak je v Česku zvykem, bagatelizují: měl výjimečnou generaci, sázel jen na dvanáct hráčů, na což doplatili trenéři po něm, jeho styl byl často o nakopávání míčů na habána Kollera... Všechno tohle je pravda. Nic z toho však nesnižuje Brücknerovu genialitu. Z nadprůměrně talentované generace udělá výjimečný trenér generaci výjimečnou.
Hráči jej hltali. Pavel Nedvěd s Karlem Poborským chodili na rozbory u videa natěšení s předstihem, jako kdyby v kině dávali oscarový trhák. Chyběl jen popcorn.
Karas, jak bledovlasému stratégovi přezdívají v rodné Olomouci, má faktor X. Charizma. I díky němu se v oboru vypracoval mezi nejlepší na planetě. Odmítá žádosti o sepsání autobiografie, která by se stala zaručeně bestsellerem. Pokud ke knize jednou přece jen svolí - doufejme! - jistě by v ní byla i kapitola o výprasku Německa ve skupině na Euru v Portugalsku.
Karel Brückner byl v březnu uveden do Síně slávy. Blahopřeje mu šéf svazu Miroslav Pelta.
„Je zajímavé, jak mě moje žena přečetla,“ vyprávěl. „Ona jediná, žádný jiný expert, věděla, proč jsem dal proti Německu béčkovou sestavu. Povídá: Karle, já tě znám, tys chtěl Německo vyřadit s béčkem. To už se nikdy nikomu nestane, aby Německo na Euru vyřadil s béčkem.“
Je těžké vymyslet originální dárek k narozeninám, které se každý rok rychleji opakují. A co takhle socha před Androvým stadionem? Berte to, milí mecenáši, jako inspiraci třeba k narozeninám příštím.
Do té doby si vystačím s pohledem na fotku v rámečku. Mně, zarytému nekuřákovi, cigaretový dým Karla Brücknera nevadí. Skrze něj je vidět, co všechno pro český fotbal udělal.“
