„Dostat se z pozice hráče jedenadvacítky do trenérské role tak rychle je možná rekord,“ směje se Baránek, který bude ve čtvrtek doma. Od zimy je pobočníkem trenéra Martina Svědíka ve Slovácku, na jehož stadionu se od 18 hodin bývalí federální partneři utkají.
Ve třiceti jste asistentem reprezentace do 21 let. Jak se to seběhlo?
Oslovil mě trenér Suchopárek. Neváhal jsem. Čekal jsem, jestli mi to schválí na vyšších místech, ani Slovácko nic nebojkotovalo. Pro mě ideální řešení.
Budete spojkou mezi trenérským štábem a hráči?
Dá se to tak nazvat. Mezi kluky a mnou není tak velký věkový rozdíl. Rozumíme si, jsme naladění podobně. Spoustu jich znám z ligy.
Úkoly u lvíčat jsou podobné jako ve Slovácku?
Jiné. V klubu pracujete celoročně. Na srazu jsou dva zápasy v deseti dnech. Možnosti něco natrénovat takové nejsou. Je to o detailech, sledujete, v jaké sportovní formě jsou hráči. Co může fungovat, co máme nastudované o soupeřích, co na ně může platit.
Je výhoda, že nastoupíte v Hradišti?
Jsem rád, že hrajeme na Moravě. Pro mě je to speciální moment. Na zápas se těším.
V kádru je i útočník Slovácka Filip Vecheta. Bude mít protekci?
Ne. Bude muset šlapat ještě více. Doufejme, že protrhne střelecké trápení. Na podzim se trefil jednou, ale v klubu i tady po něm budeme chtít góly, které jako střelec mít musíte.
S čím vás vyprovodili na sraz ve Slovácku?
I pro klub je to vizitka. S uvolněním na reprezentační sraz problém neměli. Myslím, že to i kvitovali.
Martin Svědík působil u jedenadvacítky ve stejné pozici. Dal vám nějaké rady?
Dává mi je každý den. (úsměv) Jsem rád, že si mě v zimě vzal. Každý den mě profiluje. Co jsem se ve Slovácku naučil, se budu snažit prodávat dál. Snad to bude fungovat a bude ku prospěchu věci.
První dva ligové zápasy jste za nemocného Svědíka zaskakoval. Posunulo vás to?
Taková zkušenost, vést dva ligové zápasy, mít zodpovědnost za střídání, se hodí. I trenér Svědík viděl, nebo se možná utvrdil, že určité věci může nechat na nás asistentech. Některé části tréninků vedeme a on si to zpovzdálí mapuje. Myslím, že i v jeho očích jsme stoupli.
