„O tomhle jsme snili, je to úžasné,“ leskly se mu oči do kamer, když myslel na to, čím vším si prošel.
Ještě nedávno měl devětadvacetiletý čahoun náramně rozjetou kariéru.
Dvakrát zlomil přestupový rekord klubů, do kterých přicházel. Vždyť před přestupem do Dortmundu už jednou válel v bundeslize, skóroval i v Premier League a s Ajaxem si zahrál Ligu mistrů.
Pobřeží slonoviny otočilo finále s Nigérií a vyhrálo africký šampionát |
Jenže pár týdnů po velkém oznámení, kdy měl na severozápadě Německa nahradit kanonýra Erlinga Haalanda, přišla zdrcující zpráva.
„Našemu hráči zjistili zhoubný nález na varlatech,“ napsal černožlutý klub v červenci 2022.
V neděli, rok a půl na to, mu uprostřed hlavního města Abidžanu gratuloval prezident západoafrické země k velkolepému triumfu na domácím Africkém poháru národů, u postranní čáry se pak objal i s legendárním útočníkem Didierem Drogbou.
Dva hrdinové. Bývalý fotbalista Pobřeží slonoviny a legendární útočník Didier Drogba se současným reprezentantem Sébastianem Hallerem na pouliční malbě.
„Ty radostné scény, které teď všude kolem nás vidíte, to, co se v celé zemi děje, si všichni po tomto úspěchu zaslouží. Opravdu doufám, že se díky tomu bude mít spousta lidí lépe,“ líčil Haller.
On sám k tomu přispěl vítězným gólem, když devět minut před koncem šikovně nastavil nohu do prudkého centru a tečoval jej do horního rohu brány. Rozhodl také v semifinálovém utkání proti Demokratické republice Kongo, když jeho volej po odrazu od země šťastné zapadl za brankáře.
V obou případech se chlapík s pečlivě zapletenými miniaturními copánky na hlavě utíkal s hrdě rozpaženýma rukama radovat k rohovému praporku.
Jak porazit rakovinu? Střelec Haller je zpátky a doufá, že bude líp |
Na trávníku pak se zlatou medailí kolem krku slavil i s manželkou a svými dvěma dětmi. Právě jim musel předminulé léto oznámit, že ho čeká ten nejnáročnější zápas v životě.
„Se ženou jsme se snažili najít to nejlepší řešení, jak dětem vysvětlit, že sice vypadám v pohodě, ale jsem nemocný a musím do nemocnice,“ vyprávěl tehdy německému deníku Bild. „Vyřešili jsme to takovým malým videem, nakonec to musely pochopit, byly sice malé, ale spoustě věcem už rozuměly.“
Hned v první chvíli věděl: „Nesmím brečet, teď musím bojovat!“
Truly emotional moment for 🇨🇮Sébastien Haller as he was surrounded by loved ones to celebrate another big win. #AFCON2023
Won the battle against cancer and now the battle for his country of birth with two crucial strikes in the Semis and finals.❤❤❤❤ https://t.co/CE0Qa1zuFz
Zákeřnou nemoc pokořil, přestože ještě v listopadu téhož roku musel na druhou operaci. Zázračně se pak dostal už po pouhých šesti měsících léčby zpátky na hřiště.
„Že hraju, ještě neznamená, že jsem užitečný pro tým. Musím pracovat, abych byl platný,“ vyprávěl tehdy po svém prvním přípravném utkání po operacích. Mimochodem hned v tom dalším nasázel hattrick.
Od válek ke sportovní akci kontinentu. Proč země kvůli fotbalu utrácí miliardy |
Od návratu dal v Dortmundu jedenáct gólů, do ideální formy má určitě ještě daleko, vždyť se letos v lize zatím ještě netrefil. V triumfu na kontinentálním šampionátu hrál ale klíčovou roli.
Úvodní skupinová utkání ještě kvůli lehčímu zranění vynechal, ve vyřazovacích bojích ale nechyběl. A to i díky tomu, že tam Pobřeží slonoviny proniklo na poslední chvíli jen díky šťastné remíze Mozambiku, který dal Ghaně dva góly v nastavení.
Do play off pak šla pořadatelská země bez kouče, kterého vyhodila v domnění, že už je postup ztracený.
19 months after being diagnosed with testicular cancer Sebastian Haller scores the winner for Ivory Coast in the final of the African Cup of Nations.
Never give up ❤️
#AFCON2023 https://t.co/YLUah3z9nb
A asistent trenéra Emerse Faé nakonec dovedl tým až na vrchol. Jednou postoupil na penalty, podruhé v prodloužení bez dvou vyloučených hráčů. A pak už úřadoval Haller. Ten, přestože se narodil ve Francii, reprezentuje zemi své maminky.
„Nebylo to jednoduché vůbec pro nikoho. Prošli jsme si opravdu náročným turnajem,“ odpovídal útočník novinářům.
„Ale pro mě je nejdůležitější to, že tady vůbec před vámi můžu být. Těch osmnáct měsíců bylo pro mě a mou rodinu nesmírně náročných,“ uzavřel hrdina.
