Z ní Sivok pomohl k vítězství 2:0, ale spokojený příliš nebyl.
Spokojený jste nebyl asi ani s tím, že jste nastoupil na postu stopera. Nebo se pletu?
Změna přišla s novým trenérem. Něco jsem zaslechl prostřednictvím spekulací už v týdnu před zápasem a radost jsem z toho neměl. Ale je to rozhodnutí trenéra, musím ho respektovat. Na stoperovi je větší zodpovědnost a člověk si tam tolik nezahraje: není tolik v kontaktu s míčem a je to spíš o soubojích.
Takže jste uvítal, když jste se na druhou půli přesunul do zálohy?
Raději hraju defenzivního záložníka. Šel jsem na tohle místo po přestávce, a když jsme dali první gól, zase jsem se stáhl. Trenér to takhle potřeboval a já se přizpůsobil.
Jaké další obraty kromě změny místa jste s příchodem kouče Bílka pocítil?
Změní se toho asi ještě dost. Proti Zlínu byla první půle hodně špatná. Kluci byli svázaný, měli jsme strašné množství zkažených lehkých balonů, nebyla tam žádná kombinace, nezískali jsme odražené míče, nedokázali jsme si dvakrát po sobě přihrát.
Jak na to o přestávce reagoval trenér?
Nabádal nás: Zůstaňte v klidu. A poslal tam Libora Doška, který hru oživil, dal krásné góly. První půle byla ale hodně špatná.
Z tribuny vypadala děsně.
Na tribuně jsem nebyl, ale i z hřiště jsem cítil, že to vůbec není ono. Pak už i lidi začali pískat.
Zdálo se, že si vůbec nevěříte.
S tímhle já problém nemám, ale u některých kluků to opravdu vypadá tak, že si začnou věřit, až když dáme gól.
Co s tím můžete dělat vy jako kapitán?
Pořád jim říkat, že když něco zkazí, ať hrajou dál. Že je lepší zkazit čtyři balony, než aby se schovávali. Jenže na hřišti je to těžší: člověk jim to řekne, ale oni mají pocit, že nesmí nic zkazit, a nesnaží se na sebe zodpovědnost vzít. Nebude lehké tohle změnit.
Zato se změnil realizační tým. Jak vnímáte, že už u mužstva nejsou masér Poustka a kustod John?
Byl jsem touhle změnou překvapený. Ale vedení rozhodlo a my to musíme respektovat, jsme profesionálové. Přišli noví lidé, atmosféra je teď jiná a my se s tím musíme srovnat.
