„Jestli mi v tu chvíli zatrnulo? To je taková lehce zbytečná otázka. To by asi zatrnulo každému,“ přiznal Holý. „Udělal jsem chybu, takže jsem to pak musel odčinit. Zaplať pánbůh se mi to povedlo.“
Co k situaci, kdy před Mešanovićem zívala odkrytá brána, vedlo? „Dostal jsem od Jugase malou domů. A rozhodl jsem se, že ji budu hrát na dva doteky,“ popisuje Holý. „Jenže Nerad tam dobře dorážel a byl u míče dřív, než jsem ho odkopl. Balon se pak mohl odrazit kamkoliv, dokonce rovnou do branky,“ přibližuje žhavé chvilky.
„Odrazil se k Murisovi, na prostředek vápna. A byla z toho situace jeden na jednoho. Naštěstí mě Muris trefil,“ oddechl si.
Pro Mešanoviće, který je s osmi góly nejlepším jihlavským kanonýrem podzimu, má Holý slova uznání. „Každý ví, že je to v naší soutěži top střelec. Je rychlý, silný, dokáže podržet balon,“ vyjmenovává jeho přednosti. „Ale byla by chyba se připravovat speciálně jen na jednoho hráče, protože pak zákonitě dostanete branku od někoho jiného, od koho byste to nečekali.“
Kromě Mešanoviće více než dvoumetrového brankáře překonal i záložník Lukáš Vaculík, který proměnil pokutový kop. „Když Jihlava kopala penaltu proti Brnu, Lukáš poslal míč doprava. Tak jsem tam zkusil jít. Byl jsem rozhodnutý, že ho tam pošle znovu,“ popisuje Holý svou volbu.
Jenže Vaculík tentokrát volil jinak. „Už před zápasem jsem přemýšlel, co bych při penaltě dělal, protože Holý je velký brankář. Rozhodl jsem se poslat míč doprostřed. A naštěstí se Tomáš pohnul do strany,“ usmál se střelec.
