A přece. Grigar nestihl začátek ligy kvůli zranění a Slavík ho do branky už nepustil. Hlavně díky jeho životní formě Teplice přečkaly krizi uprostřed jara bez toho, aby jim unikla prvoligová špička. A tři kola před koncem útočí na evropské poháry i historický titul!
"To by byla velká bomba. Titul si přeje Sparta, Ostrava, Jablonec i my, ale nikdo to nechce zakřiknout. Proto o tom všichni jen opatrně mluví," říká Martin Slavík.
Je to váš nejlepší půlrok?
Ještě není úplně konec, ale zatím asi ano. Hrajeme na špici, nějaké zápasy se povedly, měl jsem z toho radost. Jenže nerad bych to zakřikl, jsou ještě tři kola.
Dřív jste sem tam nějakou chybu udělal, ale teď je na vás absolutní spoleh. Kde se to ve vás vzalo?
Mám dobře natrénováno, je tu dobrá parta. Máme výborný mančaft, doma mám taky pohodu. Ale je to pořád jen fotbal, může se to kdykoliv obrátit.
Změnil jste něco v přípravě?
Ani bych neřekl. Je to hodně i o štěstí. Když vám občas něco prolítne, pomohou obránci. Nějaká střela, kdyby šla jen o kousek dál, nemáte nárok a zapadne vám do šibenice. Jsem rád, že se některé zápasy teď povedly a byl bych rád, kdyby to tak pokračovalo.
I když je to těžko měřitelné, máte velkou zásluhu, že se Teplice udržely ve hře o titul. Díky vašim zákrokům a čistým kontům mohly sbírat body i v době, kdy víc než jeden gól nedávaly.
Řeči o takových těch hrdinech nemám moc rád. Kolikrát se to pak otočí. Pro nás bylo důležité, že jsme aspoň ten jeden gól dali a žádný nedostali. Ve fotbale to chodí tak, že jednou vy pomůžete mančaftu a podruhé jste bez práce a dělají za vás jiní. Co si pamatuju z minulosti, třeba se něco nepovedlo mně a kluci to dokázali otočit. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Tak to tady funguje.
Přece jen ale někomu se daří víc a jinému méně. A vás spoluhráči už v zimě chválili, že chytáte skvěle. Taky si všimli změny.
Já se pokaždé snažím chytat co nejlíp. To nebylo ani ty roky předtím jinak. A když Tomáš Grigar chytil fantastickou formu a dostal se do reprezentace, logicky byl v bráně on. Já jsem se snažil držet krok a být připravený na chvíli, kdyby se něco stalo. Abych byl plnohodnotný náhradník. V minulosti jsem měl třeba víc smůly a pochopitelně jsem udělal i chybu. Jsem jen člověk. Ale si nemyslím, že by to bylo v nějakém období, že bych měl nějak velký vliv na to, abych mužstvo poslal do kelu.
Na jaře jste pustil pouhých sedm gólů. Víte o nějakém, který se dal ještě chytit?
Nad každým, který dostanu, den dva přemýšlím. Co jsem tak mohl udělat víc? Ale pak si řeknete - kdybych udělal tohle, soupeř by na to mohl jít jinak. Na kdyby se moc nehraje. Můžete udělat lepší pohyb, lépe se postavit nebo to lépe ustát. Ale co si vzpomínám, tak si žádný hloupý gól nevybavuju. Spíš mě mrzelo, když jsem inkasoval a znamenalo to porážku 0:1.
Zato míčů, které se daly pustit a nikdo by nemohl říct ani slovo, jste chytil na jaře dost.
To vás vnitřně naplňuje, máte dobrý pocit i vyšší sebevědomí.
Vybavíte si nějaký extra zákrok? Co třeba teď s Kladnem, kdy jste z pod břevna vytáhl hlavičku Grosse? To byl jasný gól, ne?
To bylo fakt konečky prstů. Jen jsem se modlil, abych to dostal mimo branku. Kolikrát si na to sáhnete, ale nedosáhnete tak dobře, že míč usměrníte. Byl to opravdu docela těžký zákrok, když to mám takhle zhodnotit. Ještě si vybavuju podobnou situaci v zápase s Příbramí. Navíc to bylo za stavu 0:0 nebo 1:0, takže důležité zákroky i pro další vývoj zápasu.
Přitom nebýt zranění Tomáše Grigara, tak byste přitom nejspíš na jaře vůbec nechytal.
Počítal jsem s tím, že tam budu jen do doby, než se uzdraví. Trenéři se pak rozhodli nechat mě v bráně, za což jsem jim vděčný. Ale samozřejmě jsem se snažil svými výkony se tam udržet a jsem rád, že se mi to daří.
A co na to Tomáš Grigar? Na podzim nakoukl i do reprezentace, a teď nechytá ani ligu.
Chová se ke mně úplně skvěle. Když přicházel do Teplic, i já mu to usnadnil tím, že jsem se zranil. Takže do té branky taky víceméně vplul. Ale chytil to za pačesy, byl výborný a v brance zaslouženě. Já mu taky vytvářel pozici, aby se mu chytalo co nejlépe. Každý chce být jednička, to je jasné, ale chováme k sobě vzájemný respekt.
Když vás loni klub poslal na hostování do Příbrami, neříkal jste si, že to je váš konec v Teplicích?
Ne. Věřil jsem ve své schopnosti. Jistě, ve chvíli, kdy jsem byl odstrčený na tribunu, to nebylo nic příjemného. Necítil jsem, že by to tak mělo být. Mančaft i město mám rád, nechtělo se mi odsud. Ale ta situace si to žádala. Měl jsem nabídky z druhé ligy, tam se mi nechtělo. Když přišla šance chytat 1. ligu, šel jsem. A docela se mi dařilo. I to byl možná zlom, že mě chtěl trenér zpátky. Nebral jsem nic jako konec v Teplicích, nejsem takový, abych se hned vzdával.
A teď se o vás najednou mluví jako o zlatém Slavíkovi.
Radost z toho mám, ale není to nic, abych z toho lítal v oblacích. Vím, že vám tam může něco spadnout, a ti samí lidé budou zase nadávat. Snažím se být na zemi. A ty příměry? Nějaké narážky si od kluků vyslechnu. Potěším se tím ten den, když se zápas povede, druhý už to házím za hlavu a myslím na přítomnost a budoucnost.
Když jsme u té přítomnosti - je tu zápas jara s Jabloncem.
Dá se to tak říct. Je to zajímavé pro diváky, že nejlepší čtyřka je tak blízko sebe. Je to malinký rozdíl a je příjemné hrát takhle do poslední chvíle o trofeje.
Na jaře jste vychytal už hodně elitních střelců. Nedá vám gól ani Lafata?
Takový věštec nejsem (smích). Ale vím, že se mu daří, že má formu. Je to výborný útočník. Udělám všechno pro to, abych ten gól nedostal. Od něj, od nikoho.
Tři výhry v řadě by mohly být titul pro Teplice.
Je to sen, ale zase když myslíte moc dopředu, to taky nejde. Ta fráze, že se musíte soustředit jen na nejbližší zápas, je prostě pravdivá.
Baník se Spartou vám nahrály.
Na to jsme čekali, přáli jsme si to. Je to zase dramatičtější a my máme o to větší motivaci do toho šlápnout.
Viděl výborný duel Ostravy se Spartou. Jsou na tom tak dobře i Teplice před ligovým finišem?
Vyhráli jsme třikrát v řadě a dostáváme se do pohody, která nám chyběla. Určitě si na tyhle mužstva věříme, hraje se nám lépe se silnějšími. Naopak nás to dokáže vyhecovat. Do čtyřky patříme zaslouženě. Můžeme hrát do poslední chvíle o titul.
