Vyhrát a ještě bavit lidi. Plzeň umí obojí, jinde to pravidlem není

Jsou ve fotbale cennější krásné porážky, nebo upachtěná vítězství? Ve hře, jejímž smyslem je především bavit, není tak docela nepodstatný fakt, jak to kdo vlastně dělá.

PLZEŇSKÁ RADOST. Hráči Plzně se radují z dalšího gólu v brněnské bráně. Prostřední červený hráč: Jan Rezek, střelec dvou gólů. | foto: Jaromír Pech, MF DNES

Tři krásné prohry

Sparta – Real 2:3 (Liga mistrů, 21. 11. 2001)
Žádná zbabělost, ale obrovská kuráž Sparty, s níž se postavila obrovi jako rovnému.

Francie – Brazílie 1:1 na pen. 3:4 (21. 6. 1986, mistrovství světa)
Nádherný zápas plný ofenzivních kouzel, hrdí poražení byli všeobecně litováni.

Německo – Itálie 3:4 po prodl. (17. 6. 1970, mistrovství světa)
Zápas v normální době skončil 1:1, v nastavení se strhla přestřelka, v níž oba týmy vedly.

Než včera se svým týmem v Plzni prohrál s lídrem ligy, získal kouč teplických fotbalistů Jiří Plíšek jiný cenný skalp. V Praze porazil Spartu. Po zápase si pochvaloval, jak pečlivou defenzivou favorita "zavřeli".

Po pravdě, pokud jste nebyli fanouškem Teplic, nadšeni jste ze zápasu nebyli: nenápaditá Sparta nezdolala spíš bázlivého soupeř, jenž šel náhodně do vedení.

"Gratuluji k výhře, ale myslíte, že tento způsob hry láká diváky?" zněl tehdy novinářský dotaz. "To nechci hodnotit. Vím jen, že jsme dali dva góly a zvítězili," reagoval Plíšek, bylo na něm patrné, jak se ho zpochybňování úspěchu dotklo.

Jeho ublíženost byla svým způsobem pochopitelná. Stejně pochopitelné byly rozpaky nad cestou, po níž došly Teplice k bodům.

Takových zápasů je totiž speciálně v české lize moře: hráči jdou do utkání s destruktivní taktikou, nesnaží se tvořit. Třeba i vyhrají, ale hra nestojí za mnoho.

Plzeňští fotbalisté i jejich fanoušci by zřejmě minulou sobotu brali i body dosažené tímto způsobem, přesto se na jejich úvodní prohru v sezoně – 3:4 v Boleslavi – bude vzpomínat s větším nadšením než kupříkladu na výhru Sparty 2:1 ze stejného kola v Liberci.

Tři nudné výhry

Řecko – Portugalsko 1:0 (finále Eura, 4. 7. 2004)
Řekové se probránili až k celkovému triumfu.

Česko – Francie 0:0, na penalty 6:5 (Euro, 26. 6. 1996)
Češi šli po penaltách do finále a při vší úctě k úspěchu, jak uznal Vladimír Šmicer: "Byli jsme tehdy Řekové!"

Bolton – Chelsea 0:1 (anglická liga, 29. 11. 2006)
Jeden čas byli v Chelsea na nezáživnost experti: skórovali, pak hráli "údržbu". "Nedá se na to koukat, je to nuda," řekl i Tomáš Rosický z Arsenalu.

Jednoduše proto, že Plzeň se hladově vrhala v Boleslavi do útoku, oboustranně otevřená zteč nestranné diváky bavila. Zato Sparta víceméně unavovala bezradností.

Kouč Pavel Vrba stojící za útočnou hrou Plzně tvrdí: "Je logické, že když vedete třeba Kladno, nepojedete na Spartu se záměrem hrát nahoru dolů."

To je ovšem jen půl pravdy. Takřka zbabělý či v lepším případě nudný styl produkují i týmy ze špičky. A Vrba udivoval ofenzivou i na Slovensku s podprůměrným Púchovem. "Asi díky tomu mi nabídli angažmá v Žilině," připouští i on sám, že na kuráži vydělal.

Vydělala by také celé liga, a to doslova: kupříkladu v Nizozemsku chodí do hledišť zástupy fanoušků a jednou z podstatných příčin je, že tam týmy mnohem víc než na obranu myslí na útok, jak dokládá průměr gólů na zápas.

Samozřejmě, k takovému stylu musíte mít typy hráčů, ale Plzeň či Olomouc v této sezoně dokazují, že je to i v českých poměrech možné.

Ano, výhry a s nimi související body jsou ve fotbale tím nejdůležitějším a každý dělá, co může, aby je získal. Avšak ve hře, jejímž smyslem je především bavit, není úplně nepodstatný fakt, jak to kdo dělá.