V derby v juniorské lize se ukázalo, jak se brzy budou řešit sporné okamžiky i u slavného derby pražských S v nejvyšší soutěži.
„Počkej se zahráním penalty, ten zákrok přezkoumám,“ hlásí do vysílačky asistent u videa Roman Hrubeš, šéf projektu Ligové fotbalové asociace (LFA), která profesionální soutěže v Česku řídí.
Uběhne deset, patnáct vteřin a hlavní Pavel Orel slyší znovu Hrubešův hlas. „Posílám ti tam dva záběry, z mého pohledu penalta ne.“
Orel od pokutového území, kde už jsou všichni nachystáni k penaltě, běží přes půl hřiště k monitoru.
Záběry zkoumá pár vteřin, odběhne do středu hrací plochy a směrem k divákům ukáže, že se podíval na video a podle něj rozhodne. Rozpaží a sparťanskému záložníkovi Daoemu udělí žlutou kartu za simulování. Fanoušci tleskají, i když se hrálo ve sparťanském tréninkovém centru na Strahově. „Bylo to rozhodnutí ve prospěch fotbalu,“ řekl sudí.
Všechno trvá přibližně minutu jako jakékoli střídání. Sparta díky správnému rozhodnutí za pomoci videa přišla o pokutový kop a tím i o velkou možnost ke zvýšení skóre na 2:0.
„Na hřišti to z mého pohledu byla penalta. I pomezní to signalizoval. Ale když jsem se podíval na video, stačilo dvakrát, rozhodl jsem se, že o přestupek nešlo,“ líčí Orel po zápase, který Sparta vyhrála 1:0.
I situace před jediným gólem, který v první půli vstřelil Lukáš Juliš, prošla dokonalou kontrolou. Zkoumalo se, jestli centrující Dao nebyl při náběhu v ofsajdu. „Počkej chvíli, ještě jeden pohled. V pořádku, regulérní branka,“ oznámil Hrubeš do sluchátek. Pak teprve dal Orel pokyn k zahájení hry. Prodleva minimální.
„Když jde o ofsajd, tak se hlavní nemusí jít dívat na monitor a dá na doporučení asistenta. Protože ofsajd buď je, nebo není,“ poznamenal Hrubeš. „Ale jak jde o subjektivní pohled, třeba právě o faul, tak si to musí rozhodnout hlavní rozhodčí.“
Video ve fotbale je už v některých soutěžích pomocníkem několik měsíců, sudí se podle něj rozhodují v bundeslize, v Sérii A, v nizozemské soutěži, v Koreji, ve Spojených státech, ve vybraných duelech v Polsku či v Austrálii.
V Česku pomalu končí testovací fáze. Off-line režim, kdy videoasistent není s hlavním komunikačně propojený, už nahradila on-line forma. Pondělní derby v juniorské lize bylo třetím zápasem, kdy se to zkusilo naživo. A poprvé se v něm řešily zásadní momenty.
Videoasistent sedí v přenosovém voze a zkoumá záběry v situacích, o kterých už dřív rozhodla Mezinárodní fotbalová federace FIFA. U hřiště je monitor, na který zásadní momenty zhlédne hlavní rozhodčí. Nikdo jiný se podívat nesmí. Pokud by tam přiběhl hráč, dostane žlutou kartu. Trenér či funkcionář by byli vykázáni.
Protokol pamatuje na čtyři situace.
1. Jestli bylo gólu dosaženo regulérně, to znamená, jestli nedošlo k přestupku útočícího mužstva, jestli nebyl ofsajd nebo zda míč nebyl v autu.
2. Jestli sudí penaltu nařídil správně, čili zda byl faul, nebo k zákroku došlo v pokutovém území.
3. Jestli došlo k surové hře či hrubému nesportovnímu chování, za což se uděluje rovnou červená karta.
4. Jestli sudí udělil osobní trest, žlutou kartu, správnému hráči.
V pondělí se na Strahově řešily první dvě uvedené situace. „Naše testy a poznatky posíláme na FIFA, pokud budou spokojeni a projekt nám odsouhlasí, tak bychom v závěru podzimu chtěli mít video v jednom ligovém utkání,“ poznamenal Hrubeš.
Pokud se všechno osvědčí, v jarní části by videoasistent pomáhal v jednom až třech duelech z každého kola. Kamery by hlídaly televizní zápasy, které snímá více kamer.
Aby video pomáhalo v každém utkání, musel by český fotbal sehnat přibližně sto milionů korun. Právě tolik stálo vybudování projektu v bundeslize. Navíc v Německu mají výhodu, že držitel vysílacích práv snímá každé utkání dvaatřiceti kamerami, z nichž sedmnáct slouží pro potřeby videoasistenta.
„Nám bude stačit jedenáct kamer,“ podotkl Hrubeš.
Při pondělním souboji mladých sparťanů se slávisty bylo k dispozici pět kamer.
