Ani v neděli, kdy Sigma zápasem proti Spartě vstoupí do ligového jara, nebude chybět za bránou, kde gólmanovi podává balóny.
"Už jsem Peťovi Drobiszovi říkal, ať svým dcerkám slíbí, že v den svého svátku přece nedostane gól," směje se šestasedmdesátiletý Hudec.
Mezi fotbalisty se neúnavný pomocník, fanoušek a maskot těší velké úctě. Proto jej zvou na každou týmovou akci, nechybí ani ve slavící kabině bezprostředně po vítězném zápase. "Z toho jsem pokaždé unešený, naměkko," přiznává Hudec.
Mimochodem, v žádném rodinném vztahu se současným obráncem týmu Martinem Hudcem není.
Jak se vůbec dostal k pomáhání družstvu svého srdce? "Když jsem přestal s prací, nevěděl jsem, co dělat, abych nezakrněl. Nechtěl jsem jen sedět doma a hledět z okna," vzpomíná. "Tak jsem v době trenéra Leoše Kalvody začal pomalu chodit na tréninky. A funguje to."
Kromě Kalvody moc rád vzpomíná i na éru Petra Uličného a dopustit nedá na současného Zdeňka Psotku. "Na podzim tu už zase byla taková rodinná atmosféra, mužstvo bylo hodně spřátelené, drží při sobě. U Psotky je hodně hra s balónem. To je rozdíl oproti Pulpitovi, který je pořád honil a hráčům jako Melinho to samozřejmě nevonělo."
Hudcův táta byl členem klubu, tehdy SK Hejčín, už krátce po založení, od roku 1920. "Jestli to bude otec nahoře číst, rád uvidí, že hejčínskému fotbalu taky pomáhám," vypráví.
Za výpomoc jej Sigma ustrojila do klubové soupravy, doma má i jeden dres se svým jménem. "Ven s ním prý ale vyjít nesmím, protože je na něm ještě starý sponzor."
Největší radost mu klub udělal, když se před rokem zúčastnil týdenního kondičního soustředění na Vysočině. "Na ničem podobném jsem ještě s mužstvem nebyl. Teď jsem s nimi mohl i na soustředění do Turecka, jenže moje žena dostala mrtvičku, takže musím být s ní," poznamenal Svatopluk Hudec, který sní o tom, aby Sigma postoupila do evropských pohárů a on tak s týmem vyrazil do zahraničí.
