Problémy jsem neměl poprvé, ale tentokrát mě to seriózně vystrašilo. Doktor Krajči, kapacita pracující pro armádu, mě v nemocnici proklepl ze všech stran a odhalil srdeční arytmii. "Asi mi tělo vrací, že patnáct let přecházím chřipky," napovídal jsem mu.
Ukázka z knihy Pavla Horvátha Můj příběh nekončí |
Naštěstí vyloučil infarkt i zánět srdečního svalu, jen si mě nechal ve špitále na pozorování.
Srdce mě ale zlobilo i v Japonsku. Holky byly zrovna na nákupech, já ležel na teplé podlaze ve ztichlém baráku a poslouchal, jak mi srdce dělá společnost: Buch, buch - buch, buch! Tak mocně a hlasitě nikdy nebušilo. "Že já tady zkapu," napadlo mě.
Nepřeháněl jsem. Myšlenky mi poletovaly mezi strachem a beznadějí. Když jsem po dovolené odehrál první zápas, sotva jsem popadl dech. V noci jsem se probudil, na budíku rudě svítilo 3:05 a já ta číslíčka viděl rozmazaně. Ležel jsem nahý v obýváku, po těle mi sjížděly krůpěje potu a podvědomě jsem čekal, že každou chvíli zazvoní zubatá: "Crrrrr! Tak jsem tu pro tebe, Horvi-san. Pakuj se a vyrážíme."
Lékaři nemohli přijít na to, co mě trápí, a já propadal skepsi. Nové zátěžové testy nic neodhalily, EKG v pořádku. Co s tím? "Pojedeš ještě do jedné speciální kliniky," oznámili mi v klubu.
Speciální klinika zněla dobře, dokud jsem v čekárně nespatřil ten chaos. Jeden chlap se pořád rýpal v nose, jiný zpíval s vytřeštěnýma očima a dalšímu tik otevíral pusu dokořán: "Panebože, kam jste mě to zavedli?"
"Na psychiatrii, ničeho se neboj."
"Copak jsem blázen?"
Urazilo mě, že mě poslali do blázince, vždyť na pokojích byly mříže. Doktoři se vyptávali, jestli srdečními příhodami netrpěl někdo z rodiny, a ukazovali mi obrázky: "Co vám to připomíná?"
Naštěstí jsem prošel, jenže srdce strašilo dál. Až chiropraktik v Ósace si mě položil na stůl, obešel ze všech stran, zadíval se na moje ploché nohy a povídá: "Máte hnutá dvě žebra. Začneme cvičit."
Dojížděl jsem za ním dvakrát týdně a problémy ustupovaly. Po pár měsících zmizela panika, občas se vrátí jen bušení srdce. Tak se nahrbím a srovnám si žebra sám.
Kdyby mi nedejbože našli srdeční vadu, měl bych po ptákách. Od chvíle, kdy jsem dostal oficiální povolení žít, mi spousta předešlých problémů připadá nepodstatných.
(redakčně upraveno)
