Je historicky nejmladším hráčem, který v jednom utkání skóroval dvakrát. Povedlo se mu to ve věku 18 let, 4 měsíců a 5 dnů, tedy pouhé dva měsíce po svém debutu.
„Hlavně jsem rád, že to pomohlo k výhře,“ říkal Tom Slončík nadšeně po důležitém vítězství 4:1 nad Bohemians Praha 1905.
„Balon zůstal na penaltě, byl jsem tam sám. Stačilo jen zachovat chladnout hlavu a proměnit,“ popsal svou první trefu ze 31. minuty.
Zlín - Bohemians 4:1, výbuch favorita, jízdu posledního řídil mladý Slončík |
Při svém teprve osmém ligovém startu byl dominantní. Často a rád si chodil pro míč, měnil pozice, zkoušel to individuálně i přihrávkami. A hlavně byl efektivní. V nastavení dal výsledku konečnou podobu, ještě předtím připravil pojišťovací třetí trefu pro Roberta Hrubého.
„Liga mě hrozně baví, ale tak by to přece mělo být,“ prohodil. Co nejvíc? „Fanoušci, atmosféra, tlak, to, že můžu hrát proti fotbalistům, které jsem sledoval v televizi. Je to super.“
Slončík je synem bývalého fotbalisty Petra Slončíka, který ve Zlíně odehrál spoustu zápasů, ale paradoxně jen ve druhé lize.
Prvoligové starty sbíral ve Slovácku a Drnovicích. Otci, jenž trénuje divizní Slavičín, věnoval mladý talent první pozdrav po premiérovém gólu. Bydlí totiž v domě u stadionu, na hrací plochu vidí z oken.
„Po gólu jsem běžel pod náš balkon. Byla tam i máma, takže jsem jim zamával,“ líčil. „Bylo to hezké.“
Poprvé vydržel na hřišti až do konce. Připustil ale, že v závěru už byl unavený. Přece jen na devadesátiminutové zatížení mezi dospělými není zvyklý.
„Bylo to náročné, v 70. minutě už jsem trošku vařil,“ přiznal Slončík. „Ale jsem rád, že jsem vydržel až do konce.“
Trenér Pavel Vrba občas odrážel kritiku, že Slončík nehraje víc. Nějaké věci mu i vyčítal, což je v takovém věku pochopitelné. Ale prostor ke hře mu dá i v dalších zápasech.
„Vzhledem k tomu, co předvádí v tréninku i zápasech, si to zaslouží,“ řekl Vrba. „Ukázal, že může být důležitým hráčem.“