Jaká byla cesta domů, neobvykle autobusem nocí, hned po zápase?
Nádherná. Zastavili jsme se u dálnice a dali si teplou polívčičku. I jedno weissbier, nízkokalorické bílé pivo. Pak jsme si až domů pouštěli na videu Básníky, Vrchní, prchni a další české komedie.
To bylo jako na flámu, že?
Přijeli jsme do Teplic v šest, ale čerstvější, než když se někdy vracíme spráskaní z Prahy. Dali jsme si spolu snídani a vyrazili na trénink.
Takhle dobití?
Ti, co nehráli, měli normální rychlostní přípravu. Ostatní se spolu se mnou vyklusali, pak jsme si dali pár nabíhaných rovinek, protáhli se a zapadli na rehabilitaci. Až teprve potom do postele.
Vstal jste až po poledni. Nosíte se městem pyšně jako páv?
To ne, chodím jen v parku se psem. Ale jsem hrdý, stoprocentně. Pokořili jsme jeden z nejlepších německých týmů...
...který se ovšem už skoro rok potácí v krizi.
Krizi? Dobře, ale má hráče v jedenácti národních týmech, to je přece obrovský potenciál!
Jste tak nadšen proto, že jste soupeři nejen úspěšně čelili, ale také ho přehráli?
Přesně tak. Byli jsme aktivní, oni chvílemi nevěděli, co hrát. Zásluhou skvělých hlavičkářů vyrovnali, a říkám, že zaslouženě, protože jsme začali být pasivní. Ale nezalezli jsme a dali vítězný gól. Toho si cením.
Jak udržíte hráče při zemi?
Nepropadám euforii. Máme radost, odevzdali jsme v Německu skvělé vizitky. Ale byl to jen jeden zápas. Odveta přijde až za tři neděle. Až tam musíme ukázat sílu.
Copak vy, trenér a zkušený pětačtyřicetiletý muž. Ale pochopí to vaši svěřenci, dvacetiletí kluci?
Vědí dobře, že mě zajímá liga s Viktorkou. A tam hrajeme už v neděli. Co bude za tři týdny, neřeším.
I když máte postup na dosah?
Jsme na dobré cestě a cíl je jasný.
České kluby dokážou bohatší německé týmy v pohárech vyřadit. Teplice už loni Kaiserslautern v Poháru Intertoto, předtím Slavia Schalke, nebo Freiburg, na Spartu nestačila Hertha v Lize mistrů. Čím to je?
V nejlepších světových ligách včetně německé je stále vyšší kvalita. Ale pořád nás podceňují.
Teplice vyhlásily loni útlumový ekonomický program a teď hrají možná nejlepší fotbal své moderní éry. Pracuje se tu rozumněji, zato poctivěji?
Je toho víc. Všichni hráči už vědí, jaký mají džob. Je tu nějaký Straka, co vyžaduje disciplínu a umí je nabudit. Podařilo se nám přes léto kvalitně natrénovat. Systém hry se dodržuje už delší dobu nezávisle na tom, kdo zrovna hraje. I náhradníci dýchají a pracují, protože vědí, že nesnáším aroganci na lavičce. Hlavně ale všichni vědí, že to dělají pro sebe, ne jenom pro peníze.
Kolik máte za postup?
Částka je jasně daná, všichni ji znají. Její výška je interní věcí klubu.
Občas si postěžujete na úzký kádr. Přitom v létě vám odmítli koupit třeba Němce Sengewalda ze skotského Motherwellu, přestože nebyl drahý.
Byl jsem zklamaný. Sportovní ředitel pan Nevrlý mi řekl, že nechce Němce v českém klubu. To se mě dotklo, i já mám německý pas.
Získal jste ho ale teprve loni. Z racionálních, nebo citových důvodů?
Za patnáct let života v Německu jsem tam zaplatil na daních dost peněz. Chci něco zpátky, do důchodu. Narodila se tam dcera, ta se cítí Němkou, i když vypadá a myslí česky.
Rodina ale zůstává i teď v Kolíně nad Rýnem.
Dcera tam chodí na gymnázium a manželka, která dříve pracovala i proVersaceho, tammá obchodní aktivity. Můžu za nimi lítat, jedna letenka teď stojí třicet eur. Za hodinu jsem doma.
Do vaší mluvy občas proklouzne německé slovíčko. Někdo se směje, jiný to považuje za pózu. Opravdu se nejde ubránit?
Žiju tam dlouho, a abych se mohl postarat, musel jsem se naučit pořádně řeč. Udělal jsem si v Kolíně i nejlepší trenérskou školu. Občas mi prostě naskočí němčina.
Upřednostňujete také německé vlastnosti - zaujetí a disciplínu.
Přesně tak. Zažil jsem ve Spartě nějaké úspěchy, ale když jsem přišel v osmaosmdesátém do Mönchengladbachu, ocitl jsem se v jiném světě.
Ale dnes už snad fotbalový profesionalismus funguje i v Česku?
Naše země byla čtyřicet let zavřená, odnesla to i moje generace. Museli jsme si vše vydobýt sami. Dnes se hráči ze zahraničí vracejí domů a mladí kluci se mají od koho učit.
Takže už tajně nekouří a nehýří po nocích jako za vašich časů?
A taky je nikdo nehlídá jako v kasárnách. Vidí to sami. Kdo kouří? Někdo asi jo, ale to mě nezajímá. Záleží na výkonu na hřišti. Sklenička je běžnou součástí života, nemusí se přece hned ožrat.
Na jaře jste ale přece řešil alkoholický problém...
Po zápase vyrazili na „menší pařbu“, do šesti do rána. Jsem tolerantní, ale za to dostali nůž na krk. Tři týdny před finále poháru jsem vypsal vysoké pokuty, které mohl smazat jen zisk poháru. Dokázali to.
Kdo to byl?
To nemůžu říkat. Byli tři.
Jste v prvním ligovém angažmá. Loni v zimě, po dvou měsících ve funkci, o vás prý usilovala hned Sparta. Cítil byste se už na ni?
Se mnou nikdo nejednal. Těšilo mě to, ale nedělám z toho vědu.
Máte, stejně jako hráč, i za trenérský cíl bundesligu?
Každý se chce někam dostat a něco pro to dělá. Před měsícem mi přišly dvě nabídky z druhé anglické ligy. Nevím, jak na mě přišli, ale jsem rád, že o mně vědí.
