Lafata ten slovní lynč odskáče, přestože je ochotný za Spartu padnout. A chudák Rosický je v tom nevinně úplně. Vrátil se z velkého světa, aby milovanému klubu pomohl. Překonal další zdravotní patálie, pere se s křehkým tělem, celé zápasy hrát zatím nemůže a ještě musí obhajovat, že Sparta kráčí správnou cestou.
A kráčí vůbec správnou cestou?
Věří slavný záložník stylu, který po hráčích žádá trenér Stramaccioni?
A jaký je to vlastně styl?
Vypozorovali jste už herní schéma, do kterého by měli zapadnout zkušení a nesmírně štědře placení cizinci Ben Chaim, Mavuba, Mandjeck, Biabiany nebo Janko?
Sparťanský start do revoluční sezony je zatím trapný, což potvrdil i nedělní podvečer v Liberci. Nevyhrát zápas, ve kterém vedete 1:0 a soupeř ztratí dva vyloučené hráče, to je kumšt. Stát se to může, ne však týmu, který přivedl trenéra z Itálie, nakoupil jedenáct zahraničních posil a slíbil, že bude nejlepší.
Sparta je zajímavá, o tom žádná. V Liberci díky tomu vyprodali stadion, což se tam děje jen naprosto zřídka. Domácí bojovníci by nechali na hřišti duši, jen aby uspěli. Dřeli, naběhali kilometry, statečně se poprali s podivným vyloučením obránce Kúdely. Ale na to přece Sparta musí být zvyklá, že se každý ligový konkurent vyhecuje na nejvyšší možnou míru – a možná i za ni.
Samozřejmě je odpudivé, pokud k tomu zneužije rasistické nebo xenofobní sprosťárny. Jestli liberecký kapitán Coufal opravdu nadával izraelskému křídelníkovi Ben Chaimovi do židovských sr...k, případ musí skončit před disciplinárkou. Ale co když se Ben Chaim na oplátku vysmíval chudým soupeřům, že si je může koupit a udělat z nich trpaslíky na své zahrádce? Nevytočilo by vás to?
Kdo se v tom má vyznat?
Kdo začal první?
Upřímně, na hřišti jsou často slyšet ještě vulgárnější reakce. Andrea Stramaccioni to o den později komentoval na sparťanském webu: „Co se na hřišti stalo, má na hřišti i zůstat, to je první nepsané pravidlo našeho sportu.“
V tom má Ital svatou pravdu. Pokud nechcete, aby z toho vznikl guláš výčitek, nařknutí a udání, měli by se všichni aktéři pokusit zůstat nad věcí. Konkrétně po zápase. Pokud začnou vynášet provokace ze hřiště, jako to udělal liberecký trenér Trpišovský na tiskové konferenci, jen se fotbal zaplete do nekonečné sprchy jedovatých slin.
Každopádně se vraťme k problému, o který tu běží. Ten problém se jmenuje Sparta. A protože Sparta je jen jedna, nejslavnější, nejbohatší a nejsledovanější, tak ten, kdo ji oloupí, má právo jednu noc slavit.
Jako v neděli Liberec.
Jako v prvním kole Bohemians.
Jako v předkole Evropské ligy Crvena zvezda Bělehrad.
Že Sparta potřebuje čas?
A jak přesně dlouho?
Léto pomalu končí, ztrát a nervozity přibývá. Teď navíc bude Stramaccioni řezat do živého, protože musí výrazně zúžit kádr. Bez evropských pohárů si nemůže dovolit, aby měl pětadvacet hráčů, z nichž si každý myslí, že by měl být v základní sestavě.
Mimochodem, monotónně vystupující Stramaccioni všechny své trenérské mise zahájil lépe než tu sparťanskou. V Interu Milán, v Udine i v Panathinaikosu Atény vykročil celkem slušně, ale nikdy nedošel do šťastného cíle.
Třeba to vzal ve Spartě z opačného konce. Nejdřív bolesti, pak veselice. Jenže zatím to nepůsobí tak, že by si zrovna on dokázal s problémem Sparta poradit.
Andrea Stramaccioni po remíze v Liberci:
