"V prvních minutách to vypadalo, že Sparta bude hrát s Arsenalem vyrovnanou partii, přestože bylo patrné, že londýnské mužstvo je lepší v kombinaci na jeden dotek.
Jenže po čtvrthodině vstoupil na scénu Henry, jemuž mimo jiné nedělá vůbec žádný problém přesně si zpracovat míč, který dostane z třiceti čtyřiceti metrů. A Arsenal pak těmito dlouhými centry tak trochu využíval slabin sparťanské stoperské dvojice.
Překvapilo mě přitom, že sparťané nešli Henrymu víc do těla. Tak vynikajícímu hráči se přece nemůže dávat tolik prostoru. Například na Petroušovi byl vidět přehnaný respekt, nechával Henryho míče zpracovávat a nešel s ním do ostřejšího souboje.
Vezměte si třeba Henryho první gól. Útočník Arsenalu si dlouhý centr zpracoval patičkou, stačil se s míčem otočit a neatakován vzápětí zamířit a překrásně vystřelit.
Když si to rozebereme, odhalíme Petroušovu chybu, že nebránil Henryho těsněji, nešel do protihráče ani do míče, spíš Henryho sledoval. Henry se pak klamavým pohybem dokázal zastavit na metru, zatímco Petrouš udělal ještě tři čtyři kroky od útočníka.
Nechci nikoho nabádat k surové hře, sám jsem byl hrotovým útočníkem. Ale překvapilo mě, že na Henryho snad nebyl jediný faul. Přišlo mi to, jako kdyby se sparťané nechali uchvátit jeho velkolepým představením a jaksi zapomněli, že hraje proti nim.
Jinak se mi ale hra Sparty líbila. Třeba to konstruktivní odebírání, kdy se domácí snažili dostat míč okamžitě pod kontrolu a zakládat útoky.
V té sympatické otevřené kombinační hře sparťanů bych vyzdvihl hlavně pravou stranu. Součinnost trojice Pergl - Pospěch - Kisel se mi moc líbila. Z Pergla jsem měl trochu strach, ale svou roli si splnil. Samozřejmě mu to usnadnil i Pospěch, který se na místě pravého záložníka rozehrál k výborným výkonům.
Pospěch si u pravé lajny dokáže uhlídat soupeřovy výpady a ještě lepší je v ofenzivě. Nechybí mu rychlost, dokáže jít do přečíslení, umí odcentrovat a v zápase s Arsenalem ukázal, že se umí dostat i do koncovky. Kdyby neměl smůlu, mohl dát gól. A jeho spolupráce s Kiselem taky fungovala dobře.
Naopak na levé straně se u trojice Kadlec - Poláček - Zelenka projevila nezkušenost. Kadlec s Poláčkem jsou velice kvalitní hráči, ale přece jen nemají odehráno tolik těžkých zápasů, aby se v právě takovém zápase prosadili výrazněji. Ale nemíchal bych s nimi, podle mě to můj někdejší spoluhráč z národního mužstva Standa Griga postavil dobře.
Slepička na hrotu byl oživením, snažil se ze všech sil, vedle odvážných průniků bych u něj ocenil i důsledné atakování soupeřových obránců při rozehrávce. Nutil je k nakopávání dlouhých míčů, což se však po příchodu Henryho stalo pro Arsenal spíš výhodou. Henry si totiž s takovými míči poradit dokázal.
K dokonalosti sparťanské útočné fáze, která byla opravdu moc a moc sympatická, chybělo kvalitnějších posledních deset patnáct metrů před soupeřovou brankou. Nebyl tam potřebný důraz, moment překvapení či přesnější finální přihrávka, což by jinak vedlo k opravdové brankové šanci. Takhle zůstalo jen u pološancí.
Příjemně mě ale překvapilo, jak si sparťané snažili pomáhat rychlými kombinacemi na jeden dotek. Často jim to vycházelo a díky tomu se dostávali k šestnáctce Arsenalu. Jenže jak už jsem se zmínil, hráči Arsenalu byli v tomto směru lepší. Byli lepší v technice, v rychlosti, lépe také kombinovali a tím sparťanskou zálohu vyřazovali ze hry.
Zápas s Arsenalem naznačil, že je zapotřebí udělat něco se sparťanskou stoperskou dvojicí. A pokud má hrát Petráš dál ve středu zálohy, řekl bych, že by se měl jako spojka mezi obranou a útokem víc využívat k zakládání útoků.
Celkově pro mě byl výkon Sparty příjemným překvapením. Především proto, že se snažila hrát fotbal. A i když nakonec prohrála, fotbal to od ní byl."
 Sparťanský záložník Zdeněk Pospěch se chytá za hlavu, v 9. minutě zápasu Ligy mistrů proti Arsenalu právě promarnil velkou šanci ke vstřelení gólu. |
