Když se rozhodoval o svojí fotbalové budoucnosti, Slovácko mělo pro rodáka z Lubné prioritu.
„Chtěl jsem vědět, jak se k případnému pokračování postaví. I když se jednání protahovala, na podmínkách jsme se domluvili,“ poznamenal Havlík, který odehrál za Slovácko v elitní tuzemské soutěži 255 zápasů. Před ním jsou jen Petr Reinberk a Vlastimil Daníček.
Slovácko sčítá ztráty. Kdo nahradí lídry Jurečku a Sadílka? |
Přitom moc nescházelo a Havlíkova kariéra se mohla rozvíjet v Itálii. Poté, co začal v 15 letech nastupovat pravidelně za Kroměříž ve třetí lize, si ho vytipovalo Bari. Dvakrát mu předložilo nabídku, on pokaždé s díky odmítl.
„Ještě jsem se na to necítil a chyběli by mi i rodiče,“ vysvětloval tehdy Havlík a za svým rozhodnutím si stojí i s odstupem deseti let. „Nelituji. Nevím, jestli bych na tom byl lépe, nebo hůře. Byl jsem mladý a nedokázal jsem si představit, že bych v tom věku přestoupil do zahraničí. Trošku mě to semlelo. Neměl jsem na to povahu.“
Zahraničí ale nezavrhuje. Dospěl a jednou by se chtěl ze Slovácka pohnout, vyzkoušet si jiné prostředí.
„Nebo kdyby přišla nabídka od některého z velkých klubů v Česku, tak bych o ní určitě hodně přemýšlel,“ uvedl střední záložník s vybroušenou levačkou, který si připsal i jeden reprezentační start za české áčko.
Následovat by tak mohl svého nerozlučného parťáka Lukáše Sadílka, který míří do Sparty. „Třeba se zase potkáme v jednom týmu,“ nadhodil Havlík.