Teď se chce čtyřiadvacetiletý fotbalový brankář Jindřich Skácel vrátit zpět mezi domácí elitu.
"Do minulosti už se nedívám. Zaměřil jsem se na budoucnost a ještě neházím flintu do žita," tvrdí jedna z letních posil Drnovic, která přichází na jih Moravy na hostování ze Slavie.
Co si od vašeho nového angažmá v Drnovicích slibujete?
Poslední tři měsíce, tedy od dubna do června, jsem hostoval v Příbrami, kde jsem po dlouhé době zase nakoukl do ligy, takže příchod do Drnovic beru jako možnost vrátit se do nejvyšší soutěže natrvalo. A jelikož bydlím v Prostějově, což je od Drnovic asi 25 kilometrů, trošku se vracím i k rodině a známým. Nabídku jsem vlastně ani nedostal, sám jsem se ozval panu Gottvaldovi (prezident drnovického klubu pozn. red.) a on mě vzal.
V Drnovicích už jste před časem chytal - a bylo to jedno z nejlepších období vaší kariéry. Jaké jsou vaše první dojmy po návratu?
Momentálně je všechno ovlivněno tím, že je v plném proudu tvrdá příprava, která je maličko nepříjemná pro každého hráče. Ale na přípravné zápasy a samotnou soutěž už se pochopitelně velice těším, potom už budou i ty pocity lepší.
Postup do první ligy vychytal Drnovicím Tomáš Bureš. Myslíte si, že máte oba stejnou startovní pozici, nebo počítáte i s tím, že trenéři dají vašemu kolegovi alespoň ze začátku přednost?
Na tohle téma jsme se zatím vůbec nebavili. Bude záležet i na tom, kdo a jak bude chytat v přípravě. V prvních osmi kolech ligy máme docela těžký los, a tak samozřejmě nevylučuju ani to, že začne Tomáš. Ale je to především věcí trenéra.
Jak s Burešem vycházíte? Žádné problémy mezi vámi nejsou?
Ne, Tomáš je totiž můj velký kamarád. Navštěvují se i naše rodiny, takže žádný problém ani nebude.
Na začátku kariéry jste rychle zazářil, ale další roky pro vás byly minimálně nelehké. Jak nyní vnímáte všechny problémy, které vás potkaly?
To je dost těžká otázka. Ale už se nechci dívat pořád do minulosti, raději jsem se zaměřil na budoucnost. Shrnul bych to do jedné věty: Prostě stalo se, stalo...
Je sice možné, že bych dnes chytal v úplně jiném klubu, ale s ohledem na zdravotní problémy, které mě trápily, jsem asi nic většího dokázat nemohl. I když jsem samozřejmě udělal nějaké chyby - třeba jsem byl sebevědomější, než si někteří lidé v Olomouci představovali, ale o tom už se nechci bavit.
Dívám se do budoucna, vždyť je mi teprve čtyřiadvacet. Teď je pro mě prioritou, aby se domluvilo moje hostování tady v Drnovicích a abych odchytal co nejvíc ligových zápasů.
Hostování? Drnovické vedení mluví dokonce o přestupu.
O přestupu ne, ten teď ani nechci. Nejdřív bych si rád osahal prostředí v Drnovicích. A také ony si přece musí vyzkoušet mě. Proto by bylo nejlepší půlroční až roční hostování.
Uškodilo vám, že jste se v první lize prosadil už v necelých osmnácti letech? Spousta lidí tvrdí, že jste slávu neunesl.
Možná to bylo na škodu, ale ještě neházím flintu do žita. Začínám už nějaký sedmý nebo osmý rok v lize a díky problémům, které jsem prožil, mám spoustu zkušeností. Chtěl bych to zkusit znovu, chytat pravidelně ligu a dostat se do nějakého lepšího klubu. I když neříkám, že Drnovice jsou špatné. Ovšem žádné velké plány si nedělám, beru prostě všechno tak, jak to život dá... Hlavně abych byl v pořádku zdravotně.
Zdravotní problémy způsobené vyhřezlou ploténkou vás poprvé potkaly už téměř před pěti lety. Jak jste na tom se zdravím nyní?
Díky rehabilitacím, na které jsem v Praze docházel dvakrát týdně, se vše stabilizovalo. Momentálně jsem tedy zdravý, ale musím to zaklepat. Při mých dvou metrech nikdy nevíte, člověk je přece jen náchylnější.
Prožil jste toho už hodně. Kdy vám bylo nejhůř?
To vím docela přesně - před rokem a půl, když jsem byl v Olomouci. Nemohl jsem trénovat s mužstvem, protože vedení mi to nedovolilo. To byla doba temna. Olomouc je pro mě prostě zakletý klub, asi jediný v republice, kam už bych nešel.
Poslední dobou jste žil doslova kočovným životem. Jak jste se s ním vyrovnával? A kde se cítíte být doma, kde máte zázemí?
Už jsem si zvykl, že jsem každý půlrok v jiném mužstvu. Abych řekl pravdu, tak mi to i docela vyhovuje, protože poznávám nové lidi, trenéry i hráče. Zázemí mám pořád u rodičů v Prostějově, ale teď jsem byl dvakrát na dovolené v Brazílii u spoluhráče ze Slavie Adauta, mám tam i přítelkyni a mým snem je přesunout se právě do této země. Jenže mám ještě dva roky smlouvu ve Slavii, teprve potom můžu odejít. Rád bych to jednou zkusil, ale všechno je ještě ve hvězdách.
