SERIÁL: Pohádka o karamelkách pana Richarda, vlastně kouče Dejmala

"Hoši, vemte si, bude se vám líp dejchat," obcházel kabinu trenér Jindřich Dejmal a nabízel hráčům bonbony. Někteří fotbalisté je hodili do koše, sladký mls neměli rádi, jiní je cucali. Netušili zradu – že se jedná o doping.

Milan Poštulka (vlevo) je jedním z dvojice fotbalistů, kterým karamelková aféra zkazila kariéru. | foto: ČTK

Když se řekne karamelková aféra, mnohým se rozsvítí. Na podzim to bude už dvacet let, kdy se provalil největší dopingový skandál v dějinách českého fotbalu. Drnovičtí fotbalisté Rostislav Prokop a Milan Poštulka dostali dvouletý zákaz fotbalu za užívání zakázaného Gli-coraminu. Zdánlivě neškodných bonbonů.

To bylo, když...

...českým fotbalem otřásl dopingový skandál v Drnovicích

Osudným se jim stalo utkání s Plzní 10. října 1993.

"Netušili jsme, co jíme. Chutnalo to jako mentolový bonbon, sladké já měl vždycky rád. Tahle aféra mi zlikvidovala fotbalovou kariéru v nejlepších letech," řekl Rostislav Prokop. Bylo mu v té době 27 let a podobně mohl mluvit Milan Poštulka. Ten ve zmíněném zápase s Plzní nastřílel tři góly, podal svůj životní výkon a čerstvě se stal reprezentantem...

Jak později vyšlo najevo, karamelky si vzalo před zápasem sedm hráčů. Většina tedy měla štěstí. "Na dopingovku vylosovali čísla tři a pět. Já měl čtyřku. Kdybych tam šel já, dopadl bych jako Rosťa s Milanem," přiznal Milan Palinek.

Fotbalový trenér Jindřich Dejmal

Pravda o karamelkách vyplouvala na povrch až během dalších let. Jakmile se totiž aféra provalila, vznikl vykonstruovaný příběh, s nímž hráči vyrazili před disciplinárku. Historka k pousmání, nicméně zaprotokolovaná.

Věřte nebo ne, když oba fotbalisté hráči šli na dopingovou kontrolu a dlouho tam čekali na odběr, Poštulka sáhl do kapsy a nahmátl starou krabičku bonbonů. "Vezmi si," nabídl dobrácky kamarádu Prokopovi a oba začali větrové karamelky cumlat. "Dal jsem je i mému dvouletému synkovi, který zlobil a tahal mě za nohu," přesvědčivým hlasem vyprávěl Poštulka, že právě tyhle bonbony jim způsobily dopingový problém.

Sled událostí karamelkové aféry

15. srpna 1993:
Drnovice zahájily ligu zápasem s Chebem, hráči poprvé ochutnali zrádné karamelky, které jim servíroval trenér Dejmal.
10. října 1993:
Čerstvý reprezentant Milan Poštulka nastřílel hattrick, Drnovice tím porazily Plzeň 3:0. Po zápase byl vylosován s Rostislavem Prokopem na dopingovou kontrolu.
18. listopadu 1993:
Provalila se dopingová aféra.
25. listopadu 1993:
Disciplinární komise potrestala 27letého Prokopa a o rok mladšího Poštulku dvouletým zákazem činnosti, klub dostal pokutu 50 000 korun. Zápas byl zpětně kontumován 3:0 ve prospěch Plzně a Drnovice se v tichosti zbavily trenéra Dejmala.
13. ledna 1995:
Hráči požádali o prominutí zbytku trestu. Disciplinárka to zamítla.
17. února 1995:
Prokop přestal trénovat v Drnovicích a odešel do Dunajské Stredy. Poštulka zůstal v klubu, kde už s předstihem prodloužil smlouvu o dva roky.
19. listopadu 1995:
Poštulka poprvé po dvou letech hrál za Drnovice. Dočkal se smutného návratu, v 71. minutě zápasu v Olomouci byl vyloučen. Prokop z Drnovic odešel do Dunajské Stredy, ale ve vrcholovém fotbalu se už neprosadil.

Předseda disciplinárky Alexander Károlyi se nevěřícně uculoval a položil logickou otázku: "Jak jste k bonbonům přišel?"

"Dal mi je proti únavě jeden známý z Německa, co dříve trénoval tenisty. Jednou jsem je vyzkoušel při tréninku a potom zapomněl v tom saku."

Károlyi navázal: "Jak se jmenuje ten váš známý?"

V ten moment přišlo Poštulkovo zaváhání a bruslení po tenkém ledě. "No... Richard."

"A dál?"

"Já příjmení neznám, víc jsem ho totiž neviděl..."

Konec pohádky.

"Existovalo několik variant, jak budeme vypovídat u disciplinárky. Nakonec nám bylo řečeno, že máme vyrukovat s tou o panu Richardovi," prozradil Prokop dva roky poté, kdy odešel z Drnovic a blížil se konec jeho trestu. Dřív mluvit nechtěl, byl vázán slibem: mlčet, neříkat pravdu. Byla by nepříjemná pro řadu lidí včetně trenérské legendy Václava Ježka, který původ karamelek dobře znal a Dejmal se jím nechal inspirovat.

Problémy by ale hlavně měl celý drnovický klub, v té době se nesmírně vzmáhající. Právě získal movitého sponzora, všemocnou firmu Chemapol, která v žádném případě netoužila po spojení s dopingovým skandálem. Proto raději celé dva roky hráče platila za mlčení. Čtvrt milionu korun odškodného plus každý měsíc standardní plat i s prémiemi.

Hráči si odpykali dvouletý trest, kluboví lékaři, kteří požívání karamelek neuhlídali, byli v tichosti odsunuti, drnovický klub ocejchován pochybnostmi. Hlavní viník, trenér Dejmal, z toho vyklouzl jen s malým poskvrněním. Sice musel z Drnovic pryč, ale za pár týdnů po něm skočila Slavia a vrátila ho do velkého fotbalu v plné parádě. Jediné, co si z případu odnesl, byla přezdívka "Karamelka".

"Nebýt té aféry, byl jsem úplně někde jinde. Nerad se k tomu vracím," říká dnes Milan Poštulka. Od fotbalu úplně utekl, v bohumínském sportovním areálu dělá strojníka a plavčíka. Na trávníku jen pozoruje své dva syny, patnáctiletý Lukáš hraje v Karviné, jedenadvacetiletý Patrik, který onehdy cumlal pověstné karamelky, válí v krajském přeboru za Bohumín. "Trénuje ho tam můj brácha Marek," říká Poštulka.

Prokop se úplně ztratil z povědomí české veřejnosti. Odstěhoval se na Slovensko do Dunajské Stredy a věnuje se výchově fotbalové mládeže. "Od dopingového případu jsme se neviděli," říká Poštulka.

Zpověď potrestaného Prokopa: za mlčení nám zaplatili

Na dopingovou kauzu nejvíce doplatili oba drnovičtí fotbalisté: Milan Poštulka (vlevo) i Rostislav Prokop měli od disciplinární komise na dva roky zastavenou činnost.

Desátý říjen 1993 je nejsmutnějším dnem ve fotbalové kariéře Rostislava Prokopa a Milana Poštulky. Dvě tehdejší opory prvoligových Drnovic neprošly dopingovou kontrolou. Tři roky poté jeden z hráčů promluvil a řekl celou pravdu. Přinášíme rozhovor, který tehdy Rostislav Prokop poskytl exkluzivně MF DNES a Lidovým novinám.

Kdy jste poprvé slyšel o karamelkách?
Trenér Dejmal nám o nich vyprávěl na soustředění v Nymburce před ligou, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Pak přišel první zápas s Chebem, Dejmal si přinesl do kabiny velkou obálku a z ní jsme si karamelky brali.

To vás nenapadlo, že může jít o doping?
Ani ve snu. Dejmal pořád mlel svou: kluci klid, to je na rozdýchání, mám to ověřené, vždyť jsem to předtím dával v Budějovicích i ve Slavii a nic se nestalo. Potvrdil nám to i Petr Hruška, který hrál pod Dejmalem v Budějovicích. Chutnalo to jako sisinky, bylo to sladké, to já rád. Dejmal pak deset minut před každým zápasem obešel kabinu, dělali jsme si ještě srandu, že je jindy šetřivý a najednou nám něco dává. Někdo karamelku snědl, někdo si vzal a za zády trenéra ji zahodil, někdo odmítl. V utkání s Plzní to mělo asi sedm kluků. Já to asi před třemi zápasy snědl, pak několikrát ne, jak říkám podle chuti a také pověrčivosti, na tu jsem vysazený. Týden před Plzní jsme hráli v Liberci, přes mě šly tři góly, tak jsem chtěl změnit rituál.

Skutečně vám to nebylo podezřelé? Neuvažovali jste, že se poradíte s lékařem?
Znovu říkám, brali jsme to jako sladký mentolový bonbon, třeba i po zápase, nebo jsme ho dali dětem. V kabině byli doktoři, maséři a nikdo neřekl: bacha. Tenkrát by se devadesát procent fotbalistů nezachovalo jinak, dnes jsou všichni pozornější. Karamelky byly jen v průsvitném obalu, horní obal s potiskem, ze kterého by bylo jasné, že jde o léky, Dejmal předem sundal.

Jak probíhala dopingová zkouška?
Čekala na mě žena s dcerou, chtěl jsem co nejrychleji vypadnout. Dejmal tam pobíhal a vykřikoval, že to za nás vyčurá. Normálně mívá bláznivé chování, nevěnoval jsem mu proto pozornost. Kontrolu jsem zvládl nejrychleji ze všech, kdybych tušil, že v sobě něco mám, tak tam sedím do dneška, dokud by mi to nevyplavalo z těla.

Kdy jste věděl, že jste dopoval?
Za dva dny mi Milan Poštulka naznačil, že něco není v pořádku. Já zařval, že rozbiju hubu tomu, kdo to zavinil. Slyšel nás masér. Druhý den si mě zavolal Dejmal, komu prý chci namlátit. V tu chvíli mi došlo, že asi nemá čisté svědomí. Po třech týdnech nám přišel oficiální dopis o dopingu.

To musel být v Drnovicích asi poplach, ne?
A jaký. V té době se jednalo o vstupu Chemapolu do klubu a všichni tušili, že po skandálu by Chemapol ztratil zájem a znamenalo by to i konec drnovického fotbalu. Nejvíc mě zklamal Dejmal. Seděli jsme u nás doma a dodnes si přesně pamatuju, co řekl: Vy si to, kluci, stejně odsedíte, ale co bude se mnou, mě z Drnovic vyhodí, žena se chce se mnou rozvést a nebudu mít peníze na děti. Myslel jen na sebe. Pak prohlásil, že by to nejraději napral autem do sloupu. Druhý den jsme s ním měli jet do Prahy, radši jsme si našli vlastní dopravu.

Proč jste cestovali do Prahy?
Jelo se na Chemapol. Sešli jsme se sportovním lékařem, jmenovat ho nebudu, pomohl nám a nechci ho namočit. Ten jako první řekl, že nás čekají dva roky natvrdo. Za komunistů by mu prý stačily dva telefony a všechno by se smazalo, ale kdepak teď. Nabídl nám dvě možnosti: buď potopíme Dejmala, Drnovice a sami sobě nepomůžeme, nebo budeme chytřejší a pokusíme se dohodnout.

Čili říkat, co si jiný bude přát, a nechat si zaplatit.
Ano, byla to otázka peněz. Pochopili jsme, že když promluvíme pravdu, tak dva roky neuvidíme peníze, budeme se muset živit mimo fotbal a skončit s ním navždy.

Proto vznikla pohádková verze o karamelkách, které vám údajně daroval přítel Richard. Pykali jste jen vy, což vám vyneslo bolestné. Jaké?
Z klubu jsme dostávali měsíční výplaty plus prémie za celé dva roky a dvě stě padesát tisíc korun jednorázově.

Kdo vymyslel výpověď před disciplinární komisí?
Bylo několik připravených variant, nakonec tu o Richardovi nám přednesl až ráno před disciplinárkou jeden pán. Nemám důvod ho jmenovat. Nechci napadnout Drnovice, tehdejšího předsedu pana Gottvalda ani Chemapol, ti nám celou dobu pomáhali.

Neměl jste chuť jít ven s pravdou před disciplinárkou?
Cukalo ve mně, hlavně když se Dejmal málem rozbrečel, jak je mu nás líto. Choval se hrozně, ještě než začala disciplinárka. V jednu chvíli mi nabídl své auto za mlčení, pak zase vyhrožoval, že pokud promluvíme, tak do toho namočí i trenéra Ježka, který mu karamelky prý vozil ze Švýcarska. Dostali jsme dva roky, za tu dobu jsem hrál jen dvakrát načerno na soustředění v Itálii pod trenérem Brücknerem.

Nemrzí vás, že jste neřekl pravdu hned v roce 1993?
Čím dál víc. Dostal jsem sice peníze, ale do velkého fotbalu jsem se už nevrátil. Bydlím s rodinou v Dunajské Stredě, mám jen amatérskou smlouvu a po dlouhé pauze jsem nedávno sehnal angažmá ve druhé lize v Piešťanech. Doping se za mnou potáhne jako stín až do smrti. Horem dolem můžu vyprávět, jak to skutečně bylo, lidé mi to odkývnou, ale stejně nevěří. Lidé jsou zlí. Měl jsem jít hrát do Německa, ale jeden fotbalista tam zavolal, že mám za sebou doping. Místo mě pak vzali jeho.

Myslíte si, že za doping mohl i někdo jiný než trenér Dejmal, třeba lékaři?
Jedině Dejmal. Doping a fotbal nejdou moc dohromady a normálního člověka by nenapadlo, že by nám někdo mohl něco špatného podstrkovat. Stejně na to nahlíželi asi i doktoři. Vím, že bych Dejmala mohl i dnes žalovat za poškození jména, ale už to neudělám, o peníze mi nejde.

Proč jste promluvil?
Protože jsem slíbil, že až odejdu z Drnovic, tak řeknu pravdu.