Když se Šenkeřík objevil v Praze, měl na kontě patnáct druholigových zápasů. "Jenže hned v lednu jsem se zranil a vypadl jsem na dva měsíce z tréninku," vzpomíná na první hořkou chvíli Zdeněk Šenkeřík. Rozehrát se šel do Semic, do družebního oddílu Bohemians, který hraje třetí ligu. Poté mu fotbalovou kariéru zkřížila branná povinnost. Narukoval do Dukly Dejvice, účastníka pražského přeboru.
"Ale fungoval jsem v podstatě normálně jako každý jiný voják," říká Šenkeřík. Ani mu nepřijde divné, že většina prvoligových fotbalistů svou vojenskou povinnost nějakým způsobem obchází. "Prožil jsem si tam svoje, ale také mi to dalo hodně do života. Po fotbalové stránce jsem asi něco ztratil, ale zase jsem se naučil hrát především pro mužstvo, dříve jsem měl hodně rád balon."
V Bohemians mu v čase vojny přerušili smlouvu. Ale když měl volno, chodil tam trénovat. "Viděl jsem i některá utkání a pořád jsem věřil, že se vrátím," říká skromný mladík. Vrátil se a hned zaujal. Je čiperný, rychlý, umí se dostat přes hráče. Na turnaji v Karlíně rozhodl souboj s Jabloncem. Gól dal hlavou, na něj něco neobvyklého.
"Měl jsem velkou radost," přiznává fotbalista. Ten gól mu možná pomůže. Chválí ho i kouč Vlastimil Petržela. "Dostane se za zápas do dvou tří šancí, na záložníka je to dobré." Nejlíp se cítí na pravém kraji zálohy. "Moc mi pomáhá zkušený Michal Petrouš, který hraje za mnou. Ale nevybírám si, jestli hrát z kraje nebo z prostředka. Záložník by měl umět hrát všude," zdůrazňuje.
Šenkeříkovi nevadí tvrdá příprava, v Bohemians pověstná. Na soustředění v Liberci dobíhal na špici. "Vyrůstal jsem na Valašsku a rodiče mě vychovávali v tvrdých podmínkách, navíc pořádnou kondici budeme moc potřebovat," ví Šenkeřík. V přípravě Bohemians je společně s dalšími třiceti hráči. Jen necelé dvě třetiny však zůstanou v kádru pro jarní část. "Kdybych nevěřil, že se do užšího kádru pro ligu dostanu, nemám tu co dělat."
