Lépe si snad svoje závěrečné vystoupení mezi tyčemi ani naplánovat nemohl. Legendární fotbalový brankář Jaromír Blažek se v sobotu loučil s bohatou hráčskou kariérou skutečně excelentně.
V souboji s Libercem vychytal čisté konto a jeho tým navíc slavil vítězství 4:0. „Pro mě to bylo fantastické utkání,“ přesvědčoval dvaačtyřicetiletý bývalý dlouholetý člen reprezentačního týmu. „Chtěl jsem vyhrát. A to se povedlo.“
Cítil jste se v zápase dobře?
Skvěle. Kluci k němu přistoupili výborně, padali do střel, takže já jsem tady byl dneska jen jako stojan. (směje se) Dělal jsem komparz.
Jaký to byl pocit, vědět, že jste v bráně naposledy?
Nevím. Zápas jsem si užíval jako každý jiný. Pořád tak nějak čekám, kdy mi to celé docvakne. Možná až o dovolené. Až si někde v klidu sednu a zjistím, že už se nemusím honit a připravovat se jako hráč.
Byl jste před zápasem nervózní?
Blbě jsem spal. Vzbudil jsem se už někdy kolem půl sedmé. Nevím proč. Možná to bylo opravdu tím, že mám před sebou poslední zápas.
Zmínil jste, že dnes vám spoluhráči přisoudili spíš roli komparzisty, ovšem pár nebezpečných střel tam přece jen bylo. Nebo vás nerozhodila ani tyč Martina Frýdka?
Jo, to jo. A pak ještě na konci ta hlavička. Ale nebyla to naštěstí moc velká rána, stačil jsem míč chytit.
Jinými slovy, čekal jste, že si v posledním utkání zachytáte víc?
To ano. Myslel jsem, že to bude zápas nahoru dolů, větší divočina. Ale je mi celkem jedno, že to bylo nakonec jinak. Byl jsem šťastný, že jsem mohl nastoupit. Navíc to čisté konto...
Jaromír BlažekNarodil se 29. prosince 1972 v Brně, s manželkou Lenkou má syna Jakuba a dceru Anetu. Během kariéry prošel celkem devíti kluby – Sparta Praha, Slavia Praha, Bohemians Praha, Příbram, Viktoria Žižkov, 1. FC Norimberk, České Budějovice, Blansko a Jihlava. Celkem sedmkrát slavil titul mistra ligy, je bronzovým medailistou z evropského šampionátu v roce 2004. |
Končit jste chtěl už před třemi lety, ale asi nelitujete, že se váš odchod do fotbalového důchodu takhle oddálil. Nebo se pletu?
Jasně že ne. Já jsem Jihlavě strašně moc vděčný. Hlavně panu Vaculíkovi (majitel FC Vysočina – pozn. red.), který mě přemluvil, abych ještě nekončil a pokračoval. Po odchodu ze Sparty jsem na tom nebyl psychicky moc dobře.
A přemluví vás i teď, abyste v Jihlavě zůstal ještě aspoň jako trenér brankářů?
Nabídku jsem dostal, je asi deset dnů stará. Uvidím, co bude. Myslím, že příští týden se všechno dořeší. Nechme se překvapit.
Prý se podobná nabídka rýsuje také od Sparty...
Nevím, zatím jsem žádnou nedostal. Jak říkám, uvidíme, co bude.
Dovedete si představit svůj život bez fotbalu? Myslím tím, že už se na další sezonu nebudete chystat jako hráč...
Teď ne. Už asi měsíc se chystám na trenérskou A licenci. Dal jsem si přihlášku a 2. června mě čekají přijímačky, takže se teď hodně učím. To je první meta.
S „áčkovou“ licencí budete moci fungovat i jako hlavní trenér?
Ne, jako asistent. A to navíc ještě jen díky tomu, že mám určitý počet odehraných zápasů v první lize. Někdo, kdo hrál jen krajský přebor, by ho dělat nemohl ani s tou licencí.
Říkáte, že život bez fotbalu si zatím představit nedovede, ale co třeba ten bez novinářů?
(usmívá se) Ten ano, novináři mi určitě chybět nebudou.
Prozradíte svůj recept na fotbalovou dlouhověkost?
Tak především musíte mít super životosprávu. Což já jsem vždycky měl. (směje se) Ale teď vážně, myslím, že člověk prostě musí vědět, co si může dovolit. Navíc mi pánbůh přál, neměl jsem žádné vážnější zranění. To všechno mi pomohlo k tomu, že jsem vydržel tak dlouho.
Gólman Jaromír Blažek (druhý zprava) se loučí s jihlavskými fanoušky.
Jaké to bylo trávit čas v kabině s hráči, kterým byste mohl být klidně otcem? Někteří říkali, že si nedovedli představit, že by se s vámi někdy kamarádili...
To asi víc lidí. (směje se) Jak jsem se mezi nimi cítil? Je jiná doba, takže je občas nechápu. Ale to je asi normální, protože můj syn je skoro stejně starý a taky ho někdy nechápu.
V čem konkrétně?
Já nevím, třeba když se baví o nějakých technických věcech.
Zkuste říct aspoň jeden moment ze své kariéry, na který nikdy nezapomenete...
Jejda, těch bylo. Ať už na Bohemce, na Spartě, v nároďáku s Karlem Poborským nebo s Honzou Kollerem na úspěšném mistrovství Evropy. To všechno jsou chvíle, kdy si člověk uvědomí, proč ten fotbal dělá.
Jihlavští fanoušci vám v hledišti připravili jako poděkování speciální choreo. Všiml jste si ho? Případně, poznal jste se na něm?
Jo, poznal. Myslím, že to obkreslili z plechovky na pivo, ne? (směje se) Každopádně to bylo moc hezký, chtěl bych jim všem poděkovat.
Byl jste dojatý?
Zatím ani ne. Asi až později. Když se všechno povede, tak na začátku září na Spartě by měla být ještě jedna rozlučka. Tam bych se chtěl rozloučit trochu jinak.
Koukám, že vám toho na sobě po zápase moc nezbylo. Všechno jste rozdal fanouškům?
Zůstaly mi jenom elasťáky a triko. Nevím, jak by to vypadalo, kdybych přišel i o tyhle věci. (směje se)
