Těsně před koncem utkání s Duklou podklouzl a diagnóza byla krutá: přetržený křížový vaz v koleni a operace. Léčba se stále protahovala a Valeš si opět zachytal za jablonecký A-tým až před třemi dny v rámci soustředění v Nymburku proti Vlašimi.
„Věděl jsem, že křížák je na dlouho, ale že ta pauza bude skoro dva roky, to jsem fakt netušil. Ale teď už jsem zdravý, cítím se dobře, nemám žádný problém a chci se v Jablonci poprat o pozici jedničky,“ tvrdí odhodlaně 25letý jablonecký gólman Roman Valeš, někdejší člen reprezentace do 21 let, který od svého příchodu v únoru 2011 nasbíral v Jablonci 41 prvoligových startů.
Jak jste se po operaci dostával do plného fotbalového zatížení?
Hned po operaci bylo důležité rozhýbání, protože pohyb byl omezený. Vlastně jsem přišel o veškeré svaly na té noze, nemohl jsem ji ze začátku ani zvednout. Když se konečně odboural otok, tak jsem začal posilováním nabírat svaly a postupně jsem se zapojoval do tréninku.
Kdy jste se opět začlenil do chodu mužstva a do ostré přípravy?
Čas strávený jen s fyzioterapeutem při rehabilitacích byl opravdu dlouhý, ale dočkal jsem se a tak čtyři pět měsíců zpátky jsem se zase dostal mezi kluky. Postupně jsem se zapojil do tréninku, teď od ledna už jsem dostal šanci v áčku a jedu naplno zimní přípravu.
Jak jste zvládal tu nečekaně dlouhou rekonvalescenci psychicky?
Úraz se mi stal v době, kdy jsem byl v Jablonci jednička, dařilo se mi a všechno bylo v pohodě. A najednou jste na dlouho mimo fotbal a kabinu. Na hlavu to pro mě bylo určitě hodně těžké období. Na druhou stranu si člověk srovná a uvědomí jiné věci v životě a určitým směrem mě to zase posunulo.
Do branky jste se postavil už v půlce loňského října a pak jste odchytal šest zápasů za juniorku a divizní farmu v Jablonci nad Jizerou. Jak jste se cítil v prvním utkání Juniorské ligy v Příbrami?
Bylo to pro mě docela složité. V tom zápase jsem ještě myslel na to dlouhé zranění, čekal jsem, co to se mnou udělá a myslím, že to na mě bylo i znát. Ale od druhého zápasu už to bylo v pohodě, řekl bych, že se mi i dařilo a nohu už jsem nevnímal.
Ve středu jste se dočkal a po téměř dvou letech jste zase oblékl dres prvoligového áčka. Proti Vlašimi jste si při výhře 4:2 docela zachytal, je to tak?
Moc jsem se na ten zápas těšil a je fakt, že ve druhém poločase nám to moc nešlo a práce jsem měl opravdu dost. Byl jsem ale docela rád, že byl takový průběh, protože jsem si ověřil, že ty šance soupeře pořád umím chytat.
Rok a půl je v Jablonci jasnou jedničkou Hrubý, kterému dělá dvojku Bárta. Jaké jsou vaše vyhlídky v A-týmu po návratu na hřiště?
Hlavně jsem rád, že jsem zpátky a že jsem dostal šanci v přípravě. Jsem hodně natěšený, věřím si a uvidíme, jak to bude 13. února, kdy začíná liga.
Konkurence v bráně je silná, kdyby nepřišla šance, připouštíte třeba variantu hostování, abyste chytal?
Nevím, jestli je to přímo otázka na mě. V létě mi v Jablonci končí smlouva, tak se chci v zimní přípravě ukázat a říct si o prodloužení. A jestli mě pošlou na hostování nebo ne, to se uvidí po domluvě s trenéry. Každopádně já věřím, že tady zůstanu a budu se rvát o post jedničky.
Jaká je nálada v mužstvu po nepovedeném podzimu a příchodu nového trenéra Frťaly?
Je pravda, že po té minulé sezoně se určitě čekalo víc, ale nevyšlo to. Je to už za náma a teď jedeme nanovo. V mančaftu je ten správný náboj podzim napravit, od kluků cítím chuť a tréninky jsou dobré.
Trenérem brankářů se stal dlouholetý gólman Jablonce Michal Špit, se kterým jste po svém příchodu bojoval o pozici jedničky. Jaká je spolupráce?
Když jsem do Jablonce přišel bez jakýchkoli ligových zkušeností, tak mi Michal hned od začátku radil a radil mi vlastně celých pět let, co jsem tady. Celou dobu jsem se od něj učil a to pokračuje i teď, i když v jiných rolích. Je to pan gólman, vždycky jsem ho uznával.
