Na plakát v restauraci u stadionu fotbalového Liberce, který zval ke společnému sledování utkání v Plzni, už někdo propiskou připsal výsledek – 2:1 pro Liberec.
Šlo o unikátní devátou výhru v řadě a ta odložila plzeňské mistrovské oslavy. Sparta, druhý kandidát titulu, to ovšem od Liberce schytala také: jedno z poražených mužstev se sice mistrem nakonec stane, aktuálně nejlepším týmem ligy je však ten, jehož nejlepším hráčem je stoper Radoslav Kováč.
Vaše jméno řeknou bez váhání všichni, jichž se člověk ptá na příčiny, proč se klub, který myslel po podzimu skoro na záchranu, vyhoupl na 3. místo a do pohárů. To se hezky poslouchá, ne?
Ale jo, poslouchá. Jenže já jsem jen zapadl do mozaiky. Samozřejmě, trochu jsem si zorganizoval defenzivu, hrajeme zodpovědněji. Určitě jsem pomohl, ale zvedl se celý tým. Po nepovedeném půlroce si všichni řekli, že takhle to dál nejde.
Jak se organizuje obrana?
Spíš jsem hodně zvedl komunikaci: abychom hráli kompaktně, dobře to vzadu zavírali, abychom hráli za sebou a blízko sebe. Každý má svou roli a tu musí dodržovat. Třeba Ondrovi Kušnírovi jsem říkal: Hele, Kušňo, jsi výbornej do ofenzivy, ale pojď, musíme zlepšit to bránění, musíme chodit za sebe. On to začal hrát výborně a dopředu se také dostával. V Liberci jsou dobří kluci, dobří hráči, teď se navíc dostali do psychické pohody. Hrozně důležité taky bylo, že jsme si sedli lidsky.
TUHÝ BOJ O TITUL. Plzeňský útočník Stanislav Tecl padá přes libereckého obránce Radoslava Kováče.
Křičíte na spoluhráče?
Jo, dovedu je zdrbat. Umím pochválit, ale zdrbat taky. Třeba Rybalku: to je fantastický fotbalista, ale umí si odpočinout, víš? A já to okamžitě vidím a občas mu dám čoud. Ale všichni berou, že když je potřeba, zvýším hlas. Nejsem naivní, abych si myslel, že to takhle půjde pořád dál, ale teď nám všechno vychází parádně.
Vy jste přitom měl z návratu do české ligy celkem obavy, že? Říkal jste, že tady se vše hází na starší hráče, jenže na vás se "hází" samá pozitiva.
Zaplaťpánbu se nám daří, od toho se odvíjí i pohled na mě. Jo, měl jsem obavy, jak návrat dopadne – věděl jsem, že stát se může cokoliv a že budu v případě neúspěchu první pranýřovaný.
Půl roku před návratem jste z angažmá v Basileji dokonce vzkázal: Když nemusíš, nevracej se!
Všechno se pak úplně změnilo. V Basileji se mnou původně počítali mezi třemi prvními stopery, ale pak koupili jednoho Argentince a najednou mi oznámili, že jsem drahý a že chtějí hrát s mladými, takže v zimě asi budu muset jít. Říkám: Výborně, napřed mě nepustíte a teď, když jsou přestupy zavřený... Oni ale, že s nimi mohu trénovat a že mohu jezdit domů, jak budu chtít. Zachovali se ke mně strašně fér. Navíc já se už chtěl vrátit kvůli rodině. Mám kluky, dva a čtyři roky, ti už chodili v Praze do školky, měsíc jsme byli jako rodina spolu, měsíc každý zvlášť, bylo mi smutno.
Ještě loni v létě měla zájem Sparta. V zimě už ne?
Už ne. Sparta mě chtěla dvakrát: jednou jsem dal přednost přestupu do Basileje, loni v létě mě Basilej nechtěla pustit. A teď? Sparta měla zájem, pan Křetínský a všichni. Kdo neměl zájem, byl pan Hřebík, který dokonce řekl: Buď Kováč, nebo já. Chtěl hrát s mladými, tak jsem řekl: O. K., žádný problém. Pak se ozval Honza Nezmar, jestli chci jít do Liberce. Měl jsem další nabídky z Čech i zvenku, ale Liberec mě hrozně zaujal.
Čím?
Hodně kluků jsem tady znal. Vyhráli titul, umějí chodit v těžkých zápasech. Kromě Nezmara mi volal i Jirka Štajner, ať jdu za nimi. Trenéra jsem znal ze Sparty i z nároďáku. Nebylo nad čím váhat. Letos mi navíc bude 34 let, poslední dobou jsem venku tak nějak hrál a nehrál a myslel si: Chtěl bych být ještě někde důležitým hráčem! Byl jsem v cizině osm let, něco jsem vydělal, kdybych tam byl jen třeba rok a půl, asi bych se nevracel. Takhle jsem si říkal: Peníze jsou krásný, ale chci ještě zažít tu atmosféru a partu. Mě třeba hrozně bavilo, když jsme jeli někam na zápas ven a hráli karty. To byla sranda, to v cizině není.
S kým hrajete?
Hraje Zbyňda Hauzr, Fleiši (Fleišman), Kušňa, občas Štajny, i když ten spíš odpočívá. Hrajeme pokýrka: za málo, ale je sranda, hecuje se to. Pak si pustíme nějaký film, pokecáme, není to studené jako v cizině.
A zažil jste někde v cizině devět výher v řadě?
Ani v cizině, ani třeba ve Spartě. Na nic takového jsem ani tady vůbec nemyslel, ale sedli jsme si lidsky, začali zodpovědně bránit a dopředu hráče máme. Góly začal střílet Rambo (Rabušic), Štajny vedl ofenzivu, výborně hráli třeba Rybalka, Pavelka nebo i Delarge. K němu jsme měli nejdřív výtky, ale on se srovnal, pochopil, že trénovat se musí. Říkal jsem mu: Jsme tady dobrá parta, vyhrajeme, dáme večeři, nějaký pivo, ale potom se v týdnu maká. On už to teď ví a je hodně platný.
Výsledkem je evropský pohár.
Poprvé jsem tuhle šanci začal vnímat až dvě kola zpátky, když jsme vyhráli v Boleslavi a porazili Spartu. Najednou byl pohár hrozně blízko a byla by škoda ztratit ho. Ale stejně, jen si to vezmi: v pátém jarním kole jsme hráli s Olomoucí a ztráceli na ně 13 bodů. Dnes jsme o 9 bodů před nimi...
Hlavně jste zkomplikovali život oběma kandidátům na titul.
Já byl trochu rozpolcený po výhře nad Spartou: odmala jí fandím a fandit budu, hrával jsem za ni. Pořád tam znám docela dost lidí, kdežto v Plzni vlastně jen Horvyho. Přitom už před dvěma měsíci jsme doufali, že Plzeň nebude slavit s námi, abychom tam nebyli za mažoretky. Oni už byli na oslavy nachystaní, ale my jsme ten zápas zvládli.
Vy jste zvládl celé jaro.
Dřív jsem nějaké věci podcenil, ale poučil jsem se z toho. Když jsem šel z Anglie do Basileje, neměl jsem natrénováno. Ze začátku jsem sice asi osm kol hrál, dal jsem i gól, všechno bylo super. Jenže byla to falešná forma, pak na mě přišla krize a já se cítil strašně. Neměl jsem z čeho brát. Neměl jsem timing, rychlost, souboje, neměl jsem nic. Nejsem hráč od boha jako Štajny, já musím trénovat, a když jsem připravený, je to vidět, potřebuju mít sílu. Už před přestupem do Liberce jsem proto dával v Basileji do tréninku maximum a to samé pak po příchodu sem. Sice jsem první týden hrozně nadával, trenér ze mě kvetl. Problém je, že v Česku je strašně dlouhá zima, měl jsem pořád modrý kotníky, pořád jsem brblal, ale makal jsem. A na ligu jsem byl nachystaný.
