S fotbalem začínal ve Velké Dobré u Kladna. Měl potenciál i talent, a proto se v dorostu propracoval přes pražskou Bohemians až do slavné Sparty.
Na Letné se v dorostu tehdy ještě jako náctiletý Marek Jungr fotbalově prosazoval. Dokonce dostal v roce 2006 vstupenku do A-týmu od trenéra Stanislava Grigy.
Mezi elitou už však šance nepřicházely, a tak v únoru 2007 zamířil hostovat do Příbrami.
Ve středu Čech se odehrál i nejsmutnější moment jeho kariéry.
Česká reprezentace do 20 let, jejíž součástí byl i Jungr, hrála tenkrát v Příbrami proti stejně starým hráčům z Konga. Bylo to poslední přípravné utkání před odletem na mistrovství světa do Kanady.
Záložník už měl vyřízené vízum, a tedy jistotu, že na šampionát poletí. „Těšil jsem se. Byl jsem mladý a dařilo se mi.“
Jenže místo Kanady skončil potlučený ve špitále.
Přetržené vazy v rameni
V posledním reprezentačním utkání před odletem si natrhl vazy v rameni a v nominaci musel být nahrazen. Tehdy zažil velký pád, při němž mu poprvé došlo: „V životě se může stát cokoliv. Létal jsem v obláčku a... najednou zranění.“
Ještě nešťastnější pak musel být, když zjistil, že přišel o stříbrnou medaili, kterou tým Miroslava Soukupa na světovém šampionátu vybojoval. Naneštěstí pro Jungra se zdaleka neblýskalo na lepší časy. Někdo by si pomyslel, že má - co se smůly týče - na dlouho vybráno. Kdepak.
Po návratu na hřiště se nemohl nikde uchytit na delší dobu a marně hledal klub, v němž by pravidelně nastupoval.
Někdy proto hráč s číslem 9 přemýšlel: „Mám skončit?“ Kdyby se vzdal práce profesionálního fotbalisty, bez zaměstnání by pravděpodobně nezůstal.
Odmala viděl u svého táty, jak pracuje v truhlářské dílně, a tak by jej následoval. „Bavilo by mě navrhovat nábytek a klidně i vyrábět.“
Dokonce tak i činil, když byl ještě tehdy častěji doma. „Sám jsem si tvořil nábytek do bytu.“
Nakonec však přeci jen Marek Jungr zůstal u fotbalu. I když ke konci kariéry opravdu neměl příliš mnoho daleko.
Nejhůře Jungrovi bylo v průběhu roku 2009. Ze Sparty přestoupil do Bohemians 1905, odkud mimochodem šel v dorostu opačným směrem na Letnou. „V Bohemce to byl nejhorší půlrok. Proč? Nedařilo se mi... Už to bylo to ubíjející.“
A pak jako kdyby se na něj po těch všech peripetiích konečně paní Štěstěna usmála.
„Dostal jsem šanci od trenéra z druholigové Vlašimi a to mi hrozně pomohlo. Najednou jsem zase našel tu chuť do fotbalu, která je velice důležitá.“
V únoru 2011 se znovu objevuje v lize, když obléká dres Teplic. Příliš se však neprosazuje, ze severu se tak v září roku 2011 stěhuje na Vysočinu. Do Jihlavy, která mu de facto mění život.
Tady najednou jeho herní vytížení rapidně stoupá a Jungr si pochvaluje: „Líbí se mi tu.“
Mimo to bývalému sparťanovi po příchodu do chladného kraje dochází: „Už jsem dospěl.“
Po kočování republikou tak fotbalista, o němž se tenkrát mluvilo jako o talentovaném, konečně nachází místo, kde by se usadil.
S Vysočinou postoupil do ligy, nastřádal v ní už přes osmdesát utkání a dnes je mu 27 let.
Ke stovce startů jistě dojde, když má smlouvu do léta 2016.
Tedy...
Jestli však bude zdravý.
Zlomená lýtková kost
Ano, ten nešťastník z roku 2007 je znovu zraněný - vloni v říjnu si při ligovém utkání v Ostravě nadvakrát zlomil lýtkovou kost a musel s levou nohou na operaci.
Zažil nejdelší pauzu v kariéře.
Během volného času si četl knihy. „Například Bibli.“ Nebo hrál společenské hry se synem. „Třeba Dostihy a sázky, Člověče, nezlob se!, karty, stolní fotbálek, hokejíček...“
Většinou syna nechává vítězit. „Ale občas ho musím i porazit, aby se naučil prohrávat.“
Kromě trávení času s rodinou a příbuznými sledoval rapidní výsledkové zlepšení svých spoluhráčů z FC Vysočina, kteří po výměně trenéra Petra Rady najednou začali bodovat. „Na to se koukalo dobře,“ vyprávěl v rozhovoru a prý taky zpozoroval: „Z tribuny mi ten fotbal přišel takový pomalejší.“
Návrat na začátku jara jistý není
Nyní už se pomalu vrací. Ještě v loňském roce začal s posilováním a také rehabilitoval. Přes svátky otestoval i běžky na Šumavě.
Teď, když na začátku ledna začala zimní příprava, už byl také s týmem. Jen na hřišti stále trénuje sám. „Připravuji se individuálně pod vedením kondičního trenéra. Nabírám pomalu kondici.“
Za trénink naběhá až deset kilometrů a už se těší: „Tento týden bych si měl zase po dlouhé době osahat balon. Samozřejmě jen zkusím vedení míče.“
A když nenastane žádná komplikace, na jaro by měl být připravený. O tom však mluví opatrně: „Stejně si myslím, že mi bude chybět herní pohoda, takže to nejspíš hned v prvním jarním kole nepůjde.“
