Záleží, kdy a jak ruka do letícího míče narazí. Okamžik, který v neděli rozhodl o šťastném vítězství 3:2 Plzně na hřišti Dukly, byl přesně tím příkladem, kdy se nastřelení ruky trestá pokutovým kopem.
„O takové situaci vůbec nemusíme diskutovat. Hráč Dukly (Vjačeslav Karavajev) nepřirozeně rozšiřoval prostor svého těla. Byl neopatrný a zakázaným způsobem přerušil dráhu letu míče,“ vyložil expert na pravidla Jiří Kureš.
Zlobil se až Hanousek
Jednalo se o klíčový moment, který by mohl spolurozhodovat o tom, zda Plzeň získá titul, a rozhodčí Jílek se nespletl. „Stál v ideálním úhlu. Všechno viděl. Dukla se na hřišti ani moc nevztekala. Snažíme se hráče i trenéry školit, osvěty je dost,“ říkal Kureš.
Teď už nezjistíme, kam by doletěla prudká střela záložníka Hrošovského, Karavajevova ruka ji zabrzdila v nepřirozené pozici vedle hlavy. Něco jiného by to bylo, kdyby si obránce Dukly chránil tvář nebo chtěl ucuknout nebo ruku držel mírně u těla. Pak by záleželo na citu rozhodčího a širokém výkladu pravidel, která posuzují každou nuanci.
Plzeň díky dvěma penaltám (druhá byla zřejmá, ta první sporná) vyhrála, a pokud zvládne středeční dohrávku se Slavií, odskočí druhé Spartě na pět bodů. Buďte si jisti, že se znovu rozhoří debata, zda se Plzeňským nepomáhá příliš. Marek Hanousek z Dukly si dokonce rýpl, že Plzeň má za zády dvanáctého hráče. Dvanáctý hráč rovná se rozhodčí. To by pochopil každý.
Upřímně, Plzeň má v posledních letech pověst klubu, kterému se neškodí. Třeba v této sezoně kopala už devět pokutových kopů, nejvíc ze všech. Nyní se protiplzeňská vlna znovu zvedla.
Ve 20. kole bylo k vidění hned devět penalt, což je unikátně vysoké číslo, nikoli nový trend. Zatímco většina víkendových penaltových situací zapadla, ty plzeňské jsou veřejným tématem. Přitom se nejedná jen o ty zapískané, ale také o dvě chybně prominuté.
Co říkají pravidla
Případ první: brankář Rada při výskoku v rohu šestnáctky vyrazil míč a poté sestřelil i útočníka Mahmutoviče. „Když někdo hraje míč, neznamená to, že poté nemůže dojít k přestupku,“ říkal Kureš.
Případ druhý: domnělé filmování záložníka Koláře bylo faulem stopera Poloma, což prokázal pohled kamery zpoza branky. „Někdy rozhodčímu kamera pomůže, jindy uškodí. Bohužel. Rozhodčí to mají složité,“ doložil Kureš.
Případ třetí: plzeňský Rajtoral upadl, když na rameni ucítil Přikrylovu ruku. Velmi sporná situace, zvlášť když útočící hráč nemohl doskočit na míč.
Pohled Jiřího Kureše? „U přistrčení neposoudíme sílu intenzity, ale rukama se fotbal nehraje.“ Rozhodčí viděl penaltu, což je nejpřísnější herní trest.
Případ čtvrtý: Karavajevova ruka v 89. minutě? Podle výkladu se to jevilo, jako po právu nařízená penalta.
Klidně můžete namítnout, že se vám výklad pravidel nelíbí, ale stejně jako učitel Hnízdo byste se zmýlili.
