Bilance z posledních třech kol hovoří za všechno: nula bodů a skóre 1:9. A to se o jedničku na plzeňském kontě postaral ostravský Látal čistým vlastencem.
Plzeňský tým na hřišti připomíná spící pannu, bojovnost chybí snad na všech postech. Tak se o záchranu v nejvyšší soutěži nehraje, shodují se na tom všichni lidé fotbalu znalí i naprostí fotbaloví laici.
"Potřebujeme bojovnější typy hráčů," říkal po podzimu hlavní plzeňský kouč František Cipro.
Jenže skutek utek, namísto toho, aby hráči nechávali na hřišti tělo i duši, produkuje tým chvílemi líbivý fotbal, ale ten k bodovému zisku nevede.
Útočné duo složené z bývalých kanonýrů Siegla a Blahy si až vzácně nerozumí. Míče z hlavy vysokého Blahy směřují pokaždé zcela jinam, než kam běží spoluhráči.
Plzeň teď čekají dva zápasy, ve kterých už půjde o ligové bytí-nebytí. Vedení klubu nechává vše beze změn. Prý se bude situací zabývat až po nedělním utkání s Jabloncem. Jenže aby nebylo pozdě, zejména ve chvíli, kdy by Plzeň prohrála či remizovala ve středu s Blšany.
Chce to změnu, to je jasně cítit. Když to týmu nejde, tak padají trenérské hlavy. Tak to prostě ve fotbale chodí a ví to každý kouč. Jenže v Plzni by měl čerstvý vítr zavát i do kabiny mezi hráče. Namísto kdysi vyhlášených střelců mohou po trávníku běhat třeba hráči z juniorky. Jen těžko to bude horší, ale určitě levnější.
