Pešicemu chyběla v Jablonci bojovná srdce

Praha - Neklidné spaní měl z pátku na sobotu slávistický trenér Josef Pešice. Jeho tým selhal v předehrávce 2. kola první fotbalové ligy v Jablonci a prohrál s nadšeně bojujícím soupeřem 1:3. "Už předchozí porážka Sparty v Blšanech nazanačila, že něco podobného dnes může potkat každého favorita. Jenže jsem pochopitelně nepředpokládal, že to potká zrovna nás," posteskl si Pešice v sobotu dopoledne, když jel ze svého štěchovického bydliště na trénink do pražského Edenu.

Chyběly bojovnost a vůle
Pešice sdílí všeobecný názor, že fotbalové kvality předních domácích mužstev se stále víc vyrovnávají. "Většina klubů si své nejlepší fotbalisty střeží jako oko v hlavě a před časem velké rozdíly ve výkonnosti prvoligových týmů se viditelně smazávají," poznamenává kouč Slavie.
 
"A potom o výsledku rozhoduje přístup jednotlivých hráčů," pokračuje Pešice. "Úspěch přináší nasazení, vůle, bojovnost, zarputilost a neústupnost, zkrátka srdce. Ale právě všechno tohle, co bývá v každém zápase nesmírně důležité, našim hráčům v Jablonci chybělo."
 
Už bezprostředně po páteční prohře Pešice konstatoval, že v některých momentech zápasu předváděli jeho svěřenci výkon nehodný jména Slavie. Jak si to kouč vysvětluje? Nemohlo se stát, že slávisté jabloneckého soupeře bezstarostně podcenili?
 
Slávisté soupeře nepodcenili
"Podcenění to určitě nebylo. Oni samozřejmě chtějí vyhrávat, chtějí brát pěkné peníze. Jenže pro to nedělají všechno, je v tom určitá pohodlnost. Jako by nechtěli akceptovat, že téměř každé vítězství někdy méně a jindy zase hodně bolí. Na hřišti vám nikdo nic nedá zadarmo," vysvětluje Pešice, jemuž v Jablonci chyběli zrenění Kuka, Sankovič a Kuchař. "Kdyby byli zdraví, všichni tři by hráli."
 
O vítězství je podle trenéra Slavie nutné se porvat, být neustále v pohybu, sprintovat dopředu a vzápětí zpátky, neuhýbat v soubojích, nebát se leckdy bolestivých skluzů, obětavě napravovat chyby. "Octnout se v šanci mnohdy vyžaduje třeba i padesátimetrový sprint, abych se dostal před soupeře. Ale nemusí se to povést a musím zrovna tak sprintovat zpátky. A jestliže nebudu ochotný takhle jezdit, šance ani góly nepřijdou. Spoléhat se na lepší fotbalovost se nevyplácí, právě o tom se naši hráči v Jablonci přesvědčili."
 
Málokdy se stává, aby hráč kvůli slabému výkonu musel za hřiště odejít ještě před přestávkou. To v Jablonci potkalo zkušeného slávistu Suchopárka. "Je mi líto, ale Suchopárek byl u obou inkasovaných gólů," glosuje Pešice. "Ale měl jsem k tomu střídání další stejně důležitý důvod. Domácí hráli jen na jednoho typického útočníka, tak jsem místo obránce poslal na hřiště ofenzivního Svobodu."
 
V poločase si slávité řekli, že se i v deseti pokusí nepříznivé skóre zvrátit. "Zdůraznil jsem jim bojovnost, nutnost dát do hry srdce. A po přestávce to bylo znát. Když jsme docela rychle dali první branku, říkal jsem si, že přinejmenším to srovnáme," doufal Pešice.
 
Proti Panathinaikosu se musí hrát jinak
Slávisté měli vzápětí další velkou brankovou příležitost, i v oslabení diktovali tempo hry, ale přišla 79. minuta a s ní další vyloučení. Po souboji s Laštovkou musel ze hřiště Lukáš Došek. "Chraň bůh, že bych chtěl brečet, ale nechápu, proč pomezní rozhodčí Petřík, který hlavního sudího upozornil, že se Došek po Laštovkovi ohnal nohama, také neřekl, že Laštovka v tom souboji držel našeho hrče za dres tak dlouho, až ho stáhl k zemi," podivil se Pešice.
 
Po druhém vyloučení už prý kouči Slavie bylo jasné, že zápas je ztracený. "To už jsem byl myšlenkami u našeho středečního souboje s Panathinaikosem Atény v prvním zápase třetího předkola Ligy mistrů," přiznal Pešice. "A jestli si naši naši hráči budou chtít udělat dobrou výchozí pozici pro odvetu, budou k tomu muset přistoupit poněkud jinak. Musí do toho dát všechno, kdyby se měli přetrhnout. V téhle bitvě by měli nadskakovat Řekové a ne naši jako v Jablonci. Zvítězí ten, kdo bude bojovnější a kdo ukáže větší fotbalové srdce."